Obsah stránky

Základní informace

Diskuse (i diskuze) je věcný rozhovor, zkoumání, učení se dvou a více osob nad určitým tématem formou mluvenou či písemnou, kde není předem znám závěr. Cílem je vylepšení poznání, pochopení, tedy vylepšení “stanoviska”, a to jak vlastního, tak druhých. Proto je potřeba téma pečlivě rozebrat z různých pohledů, shromáždit argumenty, fakta a případně připravit důvody pro racionální rozhodnutí. Je to efektivní nástroj k dosažení nových a neotřelých řešení. Pro správnou diskusi platí určitá pravidla.

Požadavky na diskusi

Pro úspěšnost diskuse by měli být účastníci:

  • věcní: věnují se tématu, argumentují, nikoho nenapadají, nepřekřikují se
  • otevření: nikoho nevylučují
  • poctiví: podstatné informace nezatajují, nelžou, netvrdí něco, čemu sami nevěří
  • trpěliví: pochopení argumentů druhého může vyžadovat čas
  • zdvořilí: mají společný zájem na každé věcné informaci

Proces diskuse

Zahrnuje a zaručuje:

  • rovnocenný prostor pro všechny: každý účastník diskuse má příležitost pravidelně přispívat – ať už si prostor sám bere, nebo ne, žádný jednotlivec nebo podskupina nepřebírá nad diskusí kontrolu
  • prostor pro přemýšlení: nikdo necítí nutnost okamžitě reagovat na příspěvky druhých, nastává tak i „strukturované ticho“, které je považováno za součást kritického myšlení
  • aktivní naslouchání: je účastníky považováno za nejdůležitější součást dobré komunikace
  • propojování příspěvků: účastníci se neustále pokouší hledat podobnosti a rozdíly mezi různými příspěvky a propojovat souvislosti
  • zkoumání přínosu příspěvků: když se objeví nová myšlenka nebo koncept, účastníci se snaží najít příklady ilustrující jeho platnost a důležitost, prioritu – nejsou totiž všechny myšlenky k danému tématu stejně přínosné

Zaručení kvality diskuse

Diskuse obsahuje:

  • odhalování a prověřování předpokladů: diskutující identifikují a prověřují předpoklady – své vlastní, ostatních účastníků diskuse, textu. Následně se diskuse zaměřuje na to, do jaké míry jsou tyto předpoklady přesné a platné pro dané téma. Diskuse se pokouší určit, v jakých souvislostech (konkrétních situacích) mohou být dané předpoklady více či méně správné.
  • zobecnění: vždy, když se v diskusi objeví tvrzení zobecňující zkušenost jednotlivce, účastníci se zaměří na hledání důkazů pro takové zobecnění
  • záznam linie: účastníci sledují a zachycují, jakým způsobem došli k závěrům, se kterými část z nich souhlasí
  • co nejvíce pohledů na téma: účastníci se neustále snaží přicházet s co nejvíce možnými pohledy na dané téma, přičemž každý účastník má prostor se vyjádřit
  • pozor na předčasný souhlas: účastníci si dávají pozor na tzv. syndrom skupinového myšlení (způsob myšlení, který vede k zachování shody ve skupině) a jsou podezřívaví k jakýmkoliv předčasným závěrům

Pravidla diskuse

Pro efektivní způsob udržení kontroly nad diskusí je vhodné si na začátku stanovit základní pravidla, například:

  • hovořit smí vždy jen jedna osoba: zejména k věci, ostatní ji pak nepřerušují, v mluvení se střídají
  • nasloucháme druhým: respektujeme jejich pohled
  • rozporujeme názory, ne vyjadřující se osoby: například: Tento názor je pro mne nepřijatelný, protože… × Jsi pro mne nepřijatelný, když si myslíš toto…
  • vyjádření nesouhlasu: vždy je nutné vysvětlení proč nesouhlasím
  • vhodné vyjadřování: snaha o přesné a krátké formulace, žádné slovní útoky, zesměšňování

Průvodce diskusí – facilitátor

Někdy je vhodné, aby byla diskuse moderována někým, kdo bdí nad procesem a směřováním diskuse. Cílem moderování musí být posunutí stavu diskuse o daném tématu na vyšší úroveň. Průvodce si na základě znalosti účastníků a jejich pozic představí, kam asi by se diskuse mohla ubírat, kde by mohly nastat problémy a jak by na ně mohl reagovat. Viditelné sympatie k jedné ze stran jsou nepatřičné, protože má v procesu diskuse silnější mocenskou pozici než ostatní účastníci. Základní činnosti průvodce jsou:

  • udržování logického postupu: upozorňuje na to, o co v diskusi jde, vrací diskusi z odboček zpět k hlavní logické struktuře otázkami typu: Jak to souvisí s…? Vraťme se k otázce, zda… Sleduje a vyjasňuje, v jakých věcech panuje shoda a v jakých nikoliv. Velmi užitečné může být pokládat si tyto otázky: Jaký je nyní ten nejdůležitější bod sporu? Vyjasněním jakého bodu se diskuse nyní může nejspíše posunout někam dál?
  • posun diskuse: pomocí otázek posunuje diskusi příslušným směrem
  • orientace v diskusi: informace účastníkům, kde v diskusi jsou a kudy se dát dál
  • upozornění na pravidla: pokud jsou porušena
  • udržování spolupráce: pomoc při udržení kvality diskuse
  • odezva na příspěvky: sledování toho, zda někdo nedluží nějakou odpověď
  • vyjasňování pokládáním otázek: například: Rozumím tomu správně, že tvůj hlavní argument je…? Ještě prosím o objasnění, co si mám představit pod pojmem…?
  • vytváření prostoru všem hlasům: někdo třeba něco ještě neřekl, proto například výzvy: Vidí to někdo jinak? Má k tomu ještě někdo něco?
  • shrnutí a závěr: konstatování, zda došlo k posunu – shrnutí aktuálního stanoviska, v čem panuje shoda a v čem ne, co by se mělo ještě zjistit či ověřit, pokud se bude v diskusi někdy pokračovat

Techniky diskuse

Existují různé techniky diskuse podle převažujícího efektu na kvalitu diskuse:

Rovnocenný prostor pro všechny

  • kolečko: je určeno pořadí, ve kterém se postupně všichni vyjádří – nebezpečí, že se každý soustředí na svoji odpověď a neposlouchá ostatní nebo mechanicky zopakuje některou z předchozích výpovědí
  • tygr: tygr “skáče”, tzn., že slovo dalšímu bude předáno dohodnutým způsobem – ukázáním, předáním nějakého předmětu
  • mluvicí žetony: kolik je účastníků diskuse, tolik je žetonů. Každý si vezme jeden, a když chce mluvit, položí žeton doprostřed. Když se všichni vystřídají, žetony si opět rozeberou a běží další kolo.

Naslouchání různým pohledům

  • kruh hlasů: po položení otázky k diskusi jsou 3 minuty ticha na přemýšlení. Následují 3 kola: 1. každý mluví 1 minutu bez přerušení, 2. každý postupně reaguje na ostatní, není možné rozvíjez vlastní myšlenku, jedině na dotaz někoho jiného, 3. volná diskuse
  • sdílení vlastních postojů: uvede se téma/výrok k diskusi. Každý se zamyslí a vyjádří svůj postoj zapsání hodnoty od 1 (výrazný souhlas) do 5 (výrazný nesouhlas). Následně se utvoří dvojice se stejným číslem a 3 minuty diskutují. Pokud se při diskusi postoj změní, změní i číslo. Následuje další kolo, kde diskutují opět dvojice s rozdílností 1. Nakonec se vytvoří diskusní dvojice s výrazným rozdílem. Nakonec se všichni sejdou a vyhodnotí celý proces otázkami, například: Kolik účastníků v průběhu změnilo hodnotu? Co koho vedlo ke změně? Co si kdo z diskusí odnáší?
  • otázky s podnětem: podnět může být různý – příběh, fotografie, cokoliv, co se zdá být zajímavé a podnětné. Ve dvojicích či v malých skupinách se vymýšlí otázky a nakonec se vybere nějaká zajímavá. Následně každá skupina vysvětlí, proč by se měla vybraná otázka diskutovat. Potom se hledá, co je společné vybraným otázkám a jak spolu souvisí. Zahájí se diskuse nad vybranou otázkou, zpravidla skupina, která jí přednesla a následně se připojí ostatní. Na závěr účastníci shrnou a vyhodnotí poznatky k vybrané otázce včetně průběhu diskuse.

Propojování

  • diskuse kroužících odpovědí: každý mluví 1 minutu s tím, že navazující mluvčí musí do svého příspěvku zahrnout vztah k tomu, co řekl předřečník. Může se jednat o souhlas či nesouhlas. Proces končí promluvou prvního mluvčího, který reaguje na předchozí příspěvek. Následuje volná diskuse.

Vytváření prostoru pro přemýšlení

  • strukturované ticho: každých 10-15 se diskuse zastaví a přemýšlí se nad jednou následujících otázek: Co byl zatím nejdůležitější bod diskuse? Jaký moment byl pro vás nejvíce matoucí? Jaký váš předpoklad se ověřil a čím? Na jaké otázky se potřebujeme v další části diskuse zaměřit? Jaký pro vás nový pohled se v diskusi objevil?
  • tichá debata: napíše se několik otázek k danému tématu. Účastníci postupují od jedné otázky k další a připisují k nim své odpovědi či reakce na ostatní. Na závěr se provede mluvené vyhodnocení.

Hledání výstupu

  • sněhová koule: zadá se komplexní problém k diskusi. Dvoučlenné skupiny problém analyzují a navrhují jeho řešení. Následně se spojí dvě skupiny a pracuje se společně. Musí vybrat 3-5 “nej” návrhů s určením priorit. Postup se opakuje, dokud se celá skupina neshodne na 3-5 návrzích seřazených podle priorit.

Co diskuse není

Řada pojmů označuje něco podobného a jejich významy se často překrývají, nicméně v přesném smyslu slova se od sebe liší:

  • brainstorming – burza nápadů: zaznamenává se vše, co koho napadne bez dalšího hodnocení
  • debata: je více řečnická (rétorická), jedná se o formalizovaný způsob vedení sporu, dává menší důraz na věcnost a argumentaci, převládá obhajoba svého stanoviska, proto předpokladem debaty je mít vyjasněné vlastní stanovisko
  • dialog: spontánní rozhovor dvou či více účastníků, který může vést k hledání společného stanoviska – více zdůrazňuje vzájemné uznání účastníků
  • disputace: je vědecká rozprava, která má blíže k polemice a měla by směřovat k rozhodnutí
  • polemika: je vyloženě konfliktní, útočná řeč – cílem polemiky je vyvrátit názor protivníka, případně ho i odborně nebo lidsky zpochybnit
  • výměna názorů: nevyžaduje argumentaci a může být i polemická, kde názor vyjadřuje specifické osobní hledisko jednotlivce

Tipy

  • v rámci diskuse zachovávat trojí úctu: k pravdě, ke druhému, k sobě
  • zopakování vlastními slovy, jak jsme něco pochopili: tak může dojít ke kontrole toho, zda si diskutující rozumí
  • důležitost určitého tvrzení: důležité je nejen to, co kdo tvrdí, ale proč
  • pozor na rozdíl mezi názorem a argumentem: názor je osobní hledisko, kdežto argument lze podpořit důkazy, fakty
  • diskusní triky:
    • mlžení: zatajování důležitých faktů
    • odbíhání od tématu: záměrné převádění diskuse na jiné nesouvisející téma
    • tvrzení bez důkazu: to věcnou diskusi nikam neposunuje, protože v tom případě je užitečnost tvrzení v míře víry až nevíry

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Dezinformace: opak pravdivé zprávy, tedy lživá, klamná, falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek a názor jedince, více osob či celé společnosti, tak aby vyvolala zdání důvěryhodnosti a pravdivosti.
  • Jak někoho přesvědčit: lidé mají reálné (ať už racionální nebo iracionální) důvody k tomu, aby u svého přesvědčení zůstali, ale někdy se to podaří změnit. Jak?
  • Komunikace obecně: Komunikace ve smyslu interakce, působení, ovlivňování. Obecné schéma: Vysílač → přenos informace + šum → Přijímač.
  • Příjem nových informací: to, zda nás osloví nové informace, se řídí určitými zákonitostmi. Nestačí tzv. objektivní fakta. Ta mohou být pro jednoho argumentem, pro druhého útok na jeho identitu.
  • Technika aktivního naslouchání: Aktivní naslouchání není jen zdvořile předstíraná pozornost, ale citlivé vnímání partnera. Popis techniky.

Externí

Knihy