Obsah stránky

Základní informace

Lež je jeden z klamů, druh manipulace. Lež je nepravdivý výrok, většinou s vědomým záměrem oklamat druhé za účelem získání nějaké výhody (chci → zalžu → mám), získání majetku, vítězství v diskuzi, diskreditace protivníka, zachování či vylepšení pověsti, odvrácení ztráty, vyhnutí se trestu, ale je i lež milosrdná (například o zdravotním stavu). Lež je (většinou) záměrný omyl, “který to o sobě ví”. Lží není omyl, pokud si osoba není vědoma, že sděluje nepravdu. Někteří lidé lež vydávají za alternativní pravdu, nebo za jiný názor, ale je to stále lež. Lidé nemají rádi, když jim někdo lže. Lháři se pasují do role někoho, kdo má právo rozhodovat o tom, co ten druhý potřebuje či nepotřebuje vědět. Asi málokdy nastane situace, že někdo řekne: “To jsem rád, že jsi mi tehdy lhal, že jsi mi neřekl pravdu.”

Někdy musí být i pravda ochráněná lží – ve válce.

Definice lži

Lhát znamená sdělit obelhávanému tvrzení, o němž se lhář domnívá, že je nepravdivé, s tím úmyslem, aby obelhávaný s tvrzením nakládal tak, jako kdyby jej lhář za pravdivé považoval. Tato definice není jediná, další definice je například tato: Lhát znamená předat obelhávanému nepravdivou informaci za plného vědomí, že by lhář mohl tvrdit pravdu, přičemž lhář obelhávanému skutečnost, že jím komunikovaná informace není pravdivá, nijak nenaznačuje.

Čtyři podmínky k definici lži

  • tvrzení: každá lež musí mít formu nějakého prohlášení. Nejedná se jen o ústní projev, ale o libovolný smysluplný signál, vyjadřující nějakou propozici, který je interpretovatelný. Lhát se tedy dá písemnou zprávou, Morseovým kódem nebo kouřovými signály, ale nikoliv přestrojením, blufováním při pokeru nebo padělanými penězi.
  • nepravdivost: informaci, kterou lhář podává, musí považovat za nepravdivou. Lhář může lhát, i když pronáší pravdivé tvrzení. Musí ovšem předpokládat, že tvrzení pravdivé není. Člověk, který vědomě pronáší tvrzení, o kterém neví, jakou má pravdivostní hodnotu, nelže, nýbrž kecá. Lže jen ten člověk, který předpokládá, že to, co říká, je nepravdivé.
  • adresát: lež musí být někomu adresována. Lhář nemusí znát všechny adresáty své lži; ve chvíli, kdy schválně pronese nepravdivé tvrzení s úmyslem někomu lhát, je za svou lež zodpovědný a lže tedy i těm, k nimž se jeho lež dostala, i když to původně neměl v úmyslu. Nelze lhát adresátům, kteří nejsou schopni pochopit význam předkládaného tvrzení.
  • zaměření (intencionalita): lež musí být pronesena s úmyslem oklamat. Lhář lže jen tehdy, když chová úmysl, aby obelhávaný s jeho lží nakládal tak, jako kdyby ji lhář považoval za pravdivou. Lež žertem nebo v rámci divadelní role tedy skutečnou lží není, ovšem lhát během výslechu nebo křivě přísahat už ano, a to i v případě, že lhář ví, že se jeho lži nebude věřit.

Lež vs. Podvod

Podvod

Podvod, podvádění je jednání, provedené se záměrem způsobit, aby druhá strana/osoba nabyla, či si uchovala přesvědčení, které podvodník nepovažuje za pravdivé, a to předložením důkazu, tj. za využití prostředku, který toto nepravdivé přesvědčení zakládá.

Lež

Lež, lhaní je speciální druh podvodu. Rozdíl mezi lhaním a podváděním spočívá například v tom, že podvádění nemusí mít nutně formu tvrzení, popř. využité tvrzení nemusí být nepravdivé nebo považováno za nepravdivé.

Typy lží

  • polopravda: něco je zamlčeno, tím pádem může líčená skutečnost dostat zcela jiný význam
  • zamlčování, tajení: i když se nic neřekne, tak i to je forma lži
  • mlžení: zatajování, odvádění pozornosti
  • lež dětem: nepravdivé vysvětlení určitého tématu tak, aby bylo přijatelnější pro děti, například téma “Ježíšek”. Pozor u rozvodů – jeden z rodičů může o tom druhém tak často negativně mluvit, až dítě uvěří, že vymyšlený skutek opravdu zažilo.
  • sebeklam: přesvědčení sama sebe o pravdivosti výroku, který neodpovídá skutečnosti – problém nastane, když začneme věřit vlastním lžím, a čím silnější je lhaní sobě, tím více se zdokonalujeme ve lhaní a posilujeme tak negativní sebevědomí
  • lichotka: přehnané chválení nějaké osoby, zpravidla s cílem vloudit se do její přízně

Praktický význam lži a podvodu

  • podvod a lhaní s sebou nese určitá rizika: lidé obecně nesou nelibě, když zjistí, že jsou obelháváni či podváděni
  • lež a podvod jsou považovány za manipulaci: podle toho je se lhářem či podvodníkem v případě odhalení většinou nakládáno
  • maximalizace zisku: lhaní a podvádění bývá za tím účelem nástrojem a prostředkem
  • lhaní a podvádění jako cíl, sebeuspokojení: někdo v takovém jednání spatřuje radost a zadostiučinění, když se mu to povede – to už je ale daleko od normálnosti
  • vhodně volenou lží získat: například obdiv u druhých; lepší pracovní postavení; sexuálního partnera; majetek; pocty; vítězství v diskuzi; diskreditovat protivníka, atd.
  • lží lze zabránit tomu, aby: došlo k fyzické újmě; byl ztracen partner, pracovní pozice, majetek, atd.

Morální význam lži

Člověk má dispozice ke lhaní přirozeně, může si lží prospět, například v postavení ve společnosti. Vždy ale záleží na tom, jaké má lhaní následky. Když lidé hodnotí něco z hlediska morální přípustnosti, tak se většinou soustředí na důsledky, které to má. Pokud by mělo lhaní za následek smrt, budeme to po morální stránce hodnotit jinak, než když by lhaní pomohlo smrti zabránit.

Komunikace a lež

  • Lež se v něčem zásadním přímo protiví samotné podstatě komunikace.
  • Komunikace předpokládá vzájemnou kooperaci mezi mluvčími. Když s někým mluvíme, spoléháme se na to, že ten druhý mluví pravdu.
  • Je přirozené druhému v komunikaci důvěřovat a na oplátku se od něj za důvěryhodného sám nechat považovat. Nebýt tohoto předpokladu, komunikace by nikdy nefungovala. Není možné každou větu toho druhého zpochybňovat a brát ji jako potenciálně nepravdivou.
  • Lež předpoklad vzájemné upřímnosti kompromituje. Útočí nejen na otevřenost, důvěru, čestnost, ale ohrožuje komunikaci jako takovou.
  • Připuštění lží hrozí tím, že jazyk bude jako komunikační prostředek nepoužitelný.
  • Příležitostná lež možná zpochybní zaslouženost důvěry, která je do lháře investována, ale pro lež ojedinělou, “malou”, milosrdnou či neškodnou, lež bez důsledků, ještě nikdo na spolupráci nejspíš nezanevře. Určitě ne s každým nadobro.
  • Lidé nemají rádi, když si někdo činí nárok na to, že ví lépe než oni, co je pro ně nejlepší.
  • Milosrdná lež: tu člověk říká druhému se snahou prospět mu. Bez ohledu na úmysl se ale dopouští manipulace, protože přebírá na sebe rozhodnutí, co druhý potřebuje znát, odepírá mu tak přístup k faktům. Milosrdná lež ale může mít svůj pozitivní efekt, například ochranu citů, konvenční zdvořilost, atd.
  • Lež sama o sobě není mravně nepřípustná, ale její konkrétní užití už nemorální být může.
  • Když člověk lže, odepírá obelhávanému přístup k realitě. Lež je v tomto ohledu sobecká a arogantní.

Tipy

  • Platí, že cokoliv řekneme, co sdělujeme, o čem informujeme, má své důsledky. Když někomu něco nalžeme, může se nám to jednou vrátit. Dokud existuje někdo, kdo si pamatuje, že konkrétní nepravdivé sdělení vzniklo naší výpovědí, stále nám hrozí, že budeme odhaleni. Pak se dá předpokládat, že budeme muset čelit sankcím za vše, co naše lež způsobila, stejně jako usvědčení, že jsme lháři.
  • Lhaní vyžaduje úsilí. Pokud má být lež účinná, a pokud se lhář chce vyhnout odhalení, musí si samozřejmě pamatovat, komu co nalhal. Nemusí tedy jen držet v paměti, jak se věci ve skutečnosti mají, ale i svůj vlastní smyšlený scénář. A z tohoto scénáře plynou důsledky, které musí též upravit, pokud má jeho lež zůstat konzistentní. Lhaní je energeticky náročné “na údržbu”, daleko náročnější než pravda.
  • Existuje země na východě, kde se pěstuje “umění absolutní lži”. Tato lež je až tak drzá, že je prakticky absolutní, nic jiného neexistuje. Přitom se lháři nezačervenají, nehnou brvou. Pozor na systém, který nepřipouští pravdu, který dokáže pravdu dokonce relativizovat.

Jak se dá někdy jednoduše poznat lež?

  • Obecně platí, že těžko.
  • Čím jsme starší, tím snáze lež odhalíme a současně o to méně lžeme, zejména ve věku nad 60 let.
  • Časté lhaní používá jen malé procento lidí a ti jsou zodpovědní za většinu lží ve společnosti. Ti se časem ale prozradí sami.
  • Vyhýbání se přímé odpovědi ano/ne: odpověď začne slovy: tak, no, nebo složitá odpověď. Odpověď “ne” obvykle signalizuje neupřímnost.
  • Odpověď na otázku: “Proč Ti mám věřit?” – lidé mluvící pravdu odpovídají: “Protože já říkám pravdu!” Lháři odpovídají: “Jsem čestný člověk”, nebo “Nemusíte mi věřit, pokud nechcete.”
  • Náhlá změna přirozeného hlasu obvykle poukazuje na úskok.
  • Pokud se někdo snaží až příliš zalíbit, něco tu nemusí sedět. Přílišný souhlas s něčími názory, konstantní pochlebování a nepřirozený smích vtipům nejsou znamením věrohodnosti.
  • Rozšíření zorniček v případech, kdy po něčem toužíme, i když slovy říkáme, že ne.
  • Pozor na špatně pokládané otázky. Jestliže otázka není jasná, stručná a přímá, poskytuje podvodníkovi manévrovací prostor.
  • Je mnohem těžší chytit při lži někoho cizího. U blízkého člověka změny v obvyklém chování snadněji odhalíme, protože známe každý jeho pohyb a gesto.
  • Jestliže vám někdo říká něco pozitivního, a přitom krčí rameny, je zřejmě na pochybách, zda mu uvěříte.
  • Usvědčující bývá drzost. Lháři jsou nápadně méně slušní a vstřícní než ti, kteří nemají co skrývat.
  • Pozor na ty, kteří hodně odůvodňují a zdůrazňují svoje přednosti. Časté výroky typu „mně můžete věřit“ nebo „já jsem poctivý člověk“ by vás měly varovat.
  • Vymyšlené příběhy jsou chudé na detaily. Proto je třeba klást podotázky, sloužící k získání detailů. Čím více podrobností je lhář přinucen uvést, tím je pravděpodobnější, že se prozradí.
  • Na odhalení lži funguje, když požádáte o zopakování příběhu. Smyšlenky je těžké přesně zopakovat.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Manipulace: označuje snahu o působení na myšlení a chování druhé osoby či více osob v negativním smyslu.
  • Názor: vyjadřuje subjektivní specifické osobní hledisko jednotlivce, individuální stanovisko každého člověka.

Externí

Knihy