Stručně – Zdravě

Je to makroergická sloučenina (při hydrolytickém štěpení se uvolní velké množství energie) účinná v celé škále metabolických reakcí, kde je výchozím metabolitem zejména pro β-oxidaci mastných kyselin a pro biosyntézu lipidů v těle. Jedná se o aktivovanou formu kyseliny octové, která je vázána na koenzym A.

Je to porucha (acidobazické rovnováhy – dynamické rovnováhy mezi kyselými a zásaditými látkami uvnitř organismu), při které klesá pH pod fyziologickou mez (vznikne “překyselení organizmu”).

Adenin je rozpustný ve vodě. Působí nejlépe ve spolupráci s dalšími vitaminy B-komplexu. Snižuje riziko srdečních onemocnění, snižuje riziko vývojových poruch u plodu.

Je jeden z nukleotidů. Vzniká defosforylací (enzymatickým odstraněním fosfátové skupiny z molekuly) ATP (adenosintrifosfátu) činností enzymů ATPáz. Naopak ATP syntáza z něj vytváří opět ATP, které se významně podílí na přenosu energie v buňce.

Akrylamid a jeho metabolit glycidamid jsou karcinogenní látky, které mohou zvyšovat riziko výskytu rakoviny. Akrylamid vzniká už při teplotách nad 120 °C a to hlavně během pečení, smažení, pražení a grilování, ale i při přípravě jídla v mikrovlnné troubě, a to u potravin bohatých na škrob, například smažené bramborové lupínky, hranolky, sušenky, krekry, kůrky pečiva, nebo pražená káva, nebo s obsahem bílkovin – například smažené či pečené maso. Obsah akrylamidu v potravinách lze během přípravy snížit, například při pečení v troubě s cirkulací vzduchu by měly dosahovat maxima 180 °C, bez cirkulace 200 °C, ve fritéze by teplota neměla překročit 175 °C. Akrylamid vzniká Maillardovou reakcí, která vede k zlatavému až hnědému zbarvení povrchu, tedy z tohoto pohledu čím tmavší, tím horší. Záleží na době působení tepla a jeho výši – doporučeno je péct při nižší teplotě a déle. Dále je akrylamid obsažen v tabákovém kouři.

Různorodá skupina zásaditých organických sloučenin, které se tvoří při přeměně aminokyselin. Je jich známo přes 10 000. Většinou jsou v rostlinách, často jako součást jejich obranného mechanismu – odpuzují býložravce, zpravidla hořkou chutí.

V chemii obecně jakákoliv molekula obsahující karboxylovou (-COOH) a aminovou (-NH2) funkční skupinu. Až na nepatrné výjimky jsou všechny bílkoviny (proteiny) ve všech živých organismech sestaveny z pouhých 19 druhů primárních aminokyselin (obsahujících primární aminové skupiny) a jedné sekundární aminokyseliny (obsahuje pouze sekundární aminovou skupinu), prolinu. Ty se obvykle označují jako biogenní nebo také proteinogenní aminokyseliny. Dále ještě existují 21. a 22. aminokyselina (selenocystein a pyrolysin), které se ovšem vyskytují vzácně a 23. aminokyselina N-formylmethionin využívaná bakteriemi místo methioninu pro iniciaci translace. Sekvence aminokyselin v proteinech je kódována v deoxyribonukleové kyselině – DNA. Aminokyseliny jsou součástí proteinů a peptidů, tedy strukturních bílkovin, enzymů i mnoha hormonů. Jedno z dělení aminokyselin je dělení na esenciální a nonesenciální/neesenciální v závislosti na schopnosti těla danou aminokyselinu syntetizovat. Existuje osm esenciálních aminokyselin, ovšem některé z nonesenciálních (arginin a histidin) jsou esenciálními pro rostoucí organismus, jiné (např. cystein) vznikají z aminokyselin esenciálních. Proto je nutné aminokyseliny (potažmo bílkoviny/proteiny) přijímat potravou. Podle konečných metabolitů můžeme aminokyseliny rozdělit na glukogenní (tedy takové, jejichž metabolity mohou být použity pro syntézu glukózy) a ketogenní (tedy takové, z jejichž metabolitů vznikají ketolátky). Některé aminokyseliny (isoleucin, lysin, fenylalanin, tryptofan a tyrosin) jsou jak glukogenní, tak ketogenní.

Ve vodě rozpustný kyanogenní glykosid a rostlinný toxin obsažený v jádrech a semenech některých rostlin (více než 1 200). Každé jádro ale obsahuje jiné množství amygdalinu, který obsahuje molekulu kyanovodíku. Při snědení velkého množství jader by to mohlo vést až k otravě projevující se křečemi, zvracením, ochrnutím dýchacích svalů. Samotný amygdalin je netoxický, toxicita je až po jeho rozkladu.

Látky zpomalující nebo zcela zastavující reakci, váží se na enzym a sníží tím jeho aktivitu.

Látka chránící náš organismus proti tzv. oxidačnímu stresu, kdy vlivem volných radikálů dochází k poškozování různých struktur v našem organismu. Za normálních okolností jsou antioxidanty a volné radikály v našem těle v rovnováze. Příklad rostlinných antioxidantů, které mají prokazatelný příznivý účinek: ostružiny, lékořice, granátové jablko, černý rybíz, červené víno (alkoholický nápoj, borůvky, atd. U některých antioxidantů ale dochází při dlouhodobém užívání v čistém stavu k tzv. zvratu antioxidantu, kdy se jeho antioxidační účinek změní v prooxidační (tj. vysoce nežádoucí), jsou to například některé flavonoidy, vitaminy C, E.

Argument je důkaz, doklad, objasnění, zdůvodnění, že nějaké tvrzení je pravdivé nebo naopak nepravdivé, že platí nebo neplatí.

ATP je energetická molekula zcela zásadní pro funkci všech známých buněk. Její význam spočívá v tom, že při rozkladu ATP dochází k uvolnění značného množství energie. Tato energie se využívá téměř ve všech typech buněčných pochodů. ATP neslouží jako dlouhodobá zásobárna energie. Většina molekul ATP se po svém rozkladu obvykle znovu regeneruje opětovným dodáním koncových fosfátových skupin. Například mitochondrie vyprodukují za den cca 50 kg ATP.

Je to alkaloid, který má halucinogenní účinky. Je obsažený v rostlinách z čeledi lilkovitých. Působí na nejrůznější orgány lidského těla. Používá se v očním lékařství ve formě kapek při léčbě některých očních vad nebo poškození oka jako 1% roztok, v chirurgii, anesteziologii, kardiologii, k odstranění křečí hladkého svalstva a také k léčení Parkinsonovy choroby.

Je to stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na vlastní struktury organismu, které tím zpravidla poškozuje – začne napadat vlastní buňky a tkáně (sebedestrukce). Taková reakce vyvolává autoimunitní onemocnění (nemoc imunitního systému), k nimž patří například roztroušená skleróza, revmatoidní artritida či celiakie, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida.

BCAA – Branched Chain Amino Acids – aminokyseliny s rozvětveným řetězcem (L-Leucin, L-Isoleucin, L-Valin), které jsou speciální skupinou aminokyselin, které nemetabolizují v játrech, ale jsou přímo k dispozici pracujícím svalům. Větvené aminokyseliny mohou zvyšovat proteinovou syntézu. V celém těle dochází k rozkladu nebo syntéze bílkovin a jejich zásoby jsou tak v neustálém pohybu. Díky tomu, že větvené aminokyseliny působí anabolicky (podporují budování svalové hmoty), i antikatabolicky (brání poškození a rozkladu svalové tkáně), vytvářejí ideální prostředí pro tvorbu nových bílkovin a budování svalové hmoty. BCAA snižují tvorbu kyseliny mléčné ve svalech, čímž přispívají k jejich regeneraci, a podporují nárůst svalové hmoty, čímž bojují vůči jejímu úbytku při anaerobním tréninku.

Je to biochemický proces, při kterém se uvolňuje chemická energie vazeb organických sloučenin (typicky sacharidů) za vzniku pohotového energetického zdroje pro buňku (ATP). Jako odpadní produkty štěpení vzniká oxid uhličitý (CO₂) a voda. Celý děj probíhá v několika krocích: aerobní glykolýza, Krebsův cyklus, dýchací řetězec, oxidativní fosforylace.

Je to celoživotní autoimunitní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku (glutenu). Nezpochybnitelnou úlohu při vzniku celiakie má genetická výbava a konzumace lepku. U lidí s touto nesnášenlivostí dochází působením lepku k  rozvoji autoimunitního zánětu sliznice tenkého střeva, který vede k destrukci slizničních klků a mikroklků. Následkem toho se povrch tenkého střeva zmenšuje a tím se snižuje jeho schopnost trávení a vstřebávání živin. V důsledku porušení vstřebávání živin může u nemocného postupně dojít až k rozvratu metabolismu.

CRP je bílkovina tvořená v játrech a patří mezi tzv. proteiny akutní fáze. Její koncentrace se začne zvyšovat, pokud je organismus ohrožen nějakou nemocí a začne na ni reagovat obranným zánětlivým procesem. Hladina v krvi je u zdravého člověka velmi nízká – méně než 6 miligramů na litr [mg/l]. U významnějšího zánětlivého procesu vystoupí hladina na množství v desítkách, stovkách až tisících mg/l. Vysoká je i rychlost nárůstu CRP. Významně zvýšených hodnot CRP dosáhne již několik hodin po začátku zánětlivé reakce. CRP může být zvýšen při jakékoliv infekci v těle (bakteriální, virové, mykotické), při autoimunitních nemocech a u rozsáhlejších nádorových onemocnění.

Dr. Mercola vytvořil jednoduchá pravidla pro získání maximální zdatnosti pro superrychlá svalová vlákna, která mohou zvýšit množství růstového hormonu. Čím vyšší je hladina růstového hormonu, tím zdravější a silnější jste. Čím déle si udržíte schopnost svého těla produkovat vysokou úroveň růstového hormonu, tím déle budete žít v pevném zdraví a síle.

Český ekvivalent anglické zkratky GDA (Guideline Daily Amount).

Složenina ze slov “obezita” a “diabetes”, tedy diabetes (cukrovka 2. typu) závislý na obezitě. Jedná se o problémy a nemoci vznikající nepřirozeným kolísáním hladin krevního cukru a inzulinu a zahrnuje vše od hromadění břišního tuku až po mírně zvýšenou hladinu krevního cukru, která vyústí v prediabetes a pak plně rozvinutou cukrovku 2. typu. Až 90 % osob s cukrovkou 2. typu má nadváhu nebo je obézní.

Soustavu orgánů zajišťující výměnu plynů mezi krví a vnějším prostředím těla. Soustavu tvoří dýchací cesty (nosní dutina, nosohltan, hrtan, průdušnice a průdušky) a plíce. Výměna vzduchu v plicích se děje dýchacími pohyby, které provádí dýchacími svaly. Nejdůležitějším dýchacím svalem je bránice.

Obsahuje velké množství zinku, který je potřebný pro stavbu kostí a všech tkání v těle. Příznivě působí na prostatu. Je jedním z nejbohatších zdrojů aminokyseliny tryptofanu, která ovlivňuje dobrou náladu.

Eikosanoidy jsou produkty metabolismu 20uhlíkatých mastných kyselin, zejména kyseliny arachidonové. Jsou to vnitrobuněčné signalizační molekuly (tzv. autokrinní), které ovlivňují svalový stah, srážení krve, bolest či zánět. Patří sem prostanoidy a leukotrieny. Do skupiny prostanoidů patří prostaglandiny, prostacykliny a thromboxany.

Je jednoduchá či složená bílkovina. Enzymy určují povahu i rychlost chemických reakcí a řídí většinu biochemických procesů v těle.

Epitelová tkáň (krycí tkáň) je tkáň tvořená buňkami, které na sebe těsně naléhají, a minimem mezibuněčné hmoty. Kryje vnější nebo vnitřní povrchy organizmu, má žlázovou funkci. Obecně mají velmi dobrou regenerační schopnost a dobře se hojí. Například výstelka střeva je pokrytá jednovrstevným cylindrickým epitelem s mikroklky, který má funkci krycí a zároveň resorpční (vstřebávací, pohlcovací).

Základní, co si lidské tělo nedokáže samo “vyrobit”.

Jsou to takové aminokyseliny, které si naše (živočišné) tělo nedokáže dostatečně syntetizovat a musí je přijímat v potravě. Patří sem: fenylalanin, isoleucin, leucin, lysin, methionin, threonin, tryptofan a valin. Tzv. semiesenciální (esenciální v období růstu) je arginin. Nejvíce jsou esenciální aminokyseliny obsaženy v mase a mléčných výrobcích. Kvalita bílkovin v potravě se měří srovnáním podílu esenciálních aminokyselin a podílem, který odpovídá správné výživě. Čím je podíl esenciálních aminokyselin k neesenciálním vyšší, tím je bílkovina kvalitnější.

Je to bílkovina nesoucí železo v těle zodpovědná za jeho metabolismus. Vysoká hladina feritinu v těle přímo souvisí s inzulínovou rezistencí a se zánětem v těle. Čím vyšší hladina feritinu v těle, tím vyšší inzulínová rezistence, proto je vždy lepší, když se jeho hladina nachází ve spodních hodnotách. Feritin se dá snížit, například pravidelným darováním krve nebo omezením zdroje železa ve stravě – nebrat doplňky železa ani jako multivitamin, nebrat vitamin C, který výrazně zvyšuje vstřebávání železa, pít kávu (ta zamezuje vstřebávání železa).

Jedná se cca o 60 látek, které mají obvykle kladný vliv na lidský organismus, zvláště pak na cévy. Působí antioxidačně, kladně působí proti kardiovaskulárním chorobám nebo nádorům a dobře působí na neurologické nemoci. Flavonoidy jsou účinné jak samy, tak i v interakci s vitaminem C (kyselinou askorbovou, rozpustnou ve vodě) a vitaminem E (rozpustným v tucích).

Plyn, značně toxický, vyskytující se nejčastěji ve formě fluoridů. Na Zemi je pouze ve sloučeninách. Není klasickým biogenním prvkem. V lidském těle je fluor z 95 % v kostech a zubech. Fluoridy jsou soli kyseliny fluorovodíkové (HF). Fluorid je vysoce toxická látka. Stále častěji se prokazuje, že fluor/fluoridy při dlouhodobém působení více škodí lidskému organismu, než pomáhají. Hranice mezi bezpečnou a rizikovou dávkou je přitom velmi úzká.

Fosfor tvoří asi 1 % hmotnosti těla (450-700 g), který je vázán zejména v zubech, kostech a v centrální nervové soustavě. Má velký význam pro strukturu kostí, pro transformaci energie ve svalech, jako genetický činitel a pro syntézu bílkovin. Je součástí fosfolipidů v buněčných membránách. Potřeba i doporučená spotřeba je téměř shodná s vápníkem. Bohatými zdroji jsou všechny potraviny živočišného původu, ořechy, luštěniny a mouka.

Bioaktivní látky, léčivé rostlinné substance – např. karotenoidy, fenoly, katechiny, flavonoidy, fytochemikálie, antioxidanty, enzymy, vláknina.

GAPS – Gut and psychology syndrome – Syndrom zažívání/trávení a psychologie – autorkou diety z roku 2004 je britská lékařka Dr. Natasha Campbell-McBride – naše střevní flora, bakterie – mikrobiom, které máme ve střevech, má obrovský vliv na stav naší psychiky a může přímo či nepřímo ovlivňovat náš celkový zdravotní stav. Tato dieta může pomoci dětem (a nejen jim) pro následující diagnostická označení: porucha autistického spektra, ADHD/ADD, dyslexie, dyspraxie a schizofrenie. Může velmi pomoci i u diagnózy deprese, alergie, astma či ekzém. Většina případů s trávicími problémy začíná v době odstavení kojence, resp. když se přechází z mateřského mléka na umělé a zavádí se tuhá strava.

Hormon produkovaný alfa buňkami slinivky břišní, který působí proti účinkům inzulinu (antagonista inzulinu – zvyšuje hladinu cukru v krvi), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykemie. Tím předchází těžké hypoglykémii, a tak zabezpečuje neustálou výživu životně důležitých orgánů. Dává játrům příkaz, aby odbourávala v nich uložený zásobní glykogen na glukózu.

V běžné řeči označovaná jako hroznový cukr nebo krevní cukr – patří mezi monosacharidy. Je základním a nejrychlejším zdrojem energie pro všechny tělesné tkáně. Pro některé lidské buňky, zejména pro buňky mozku a červené krvinky, je glukóza zdrojem energie (u mozku případně ketolátky), bez které se neobejdou.

Je to bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Jedná se o trojsytný alkohol.

Pomocný hodnotící parametr pro nárůst glykemie.

U živočichů je to zásobní polysacharid. Lidské tělo může skladovat přibližně 450 g glykogenu. Z tohoto množství je 80-100 g v játrech (tzv. jaterní glykogen – vyčerpá se během 12-24 hodin hladovění), asi 300 g ve svalových buňkách (tzv. svalový glykogen) a zbytek připadá na ostatní buňky lidského těla. Velký vliv na velikosti glykogenových zásob má strava (hlavně obsahující sacharidy). Svalový glykogen je okamžitě využitelný ke svalové práci daného svalu. Jeho zásoba je vyčerpána po 30–90 minutách pohybové aktivity v závislosti na její intenzitě. Jestliže jsou zásoby glykogenu nízké nebo zcela vyčerpané, jsou jako nový zdroj energie použity bílkoviny (proteiny) a tuky (lipidy).

HDL cholesterol (high density lipoprotein, vysokodenzitní lipoprotein; denzita = hustota), tzv. “hodný” cholesterol

Transportuje cholesterol z cév do jater a tam jej využívá k tvorbě hormonů, žlučových kyselin a vitaminu D, potřebného pro stavbu kostí.

Pokud se v hypofýze vytvoří HGH a začne se pohybovat krví, začne se stimulovat tvorba a uvolňování hormonu IGF-1. HGH je nejpodstatnější pro růst dětí a jeho hladina prudce vzroste během puberty, vrcholí kolem dvacátého roku a pomalu klesá v dospělosti. Zdravá hypofýza však s produkcí HGH nikdy úplně nepřestane. Tvorba HGH je běžně omezena na pulzy během celého dne. Obyčejně je to asi dvacet dávek, z nichž ta největší přichází krátce po usnutí. U dospělých může být nedostatek HGH zapříčiněn nemocí, nádorem, radiací, nebo traumatem, poškozujícím zásadní oblasti hypofýzy. To může vést k tak zásadním zdravotním komplikacím jako jsou nabírání na váze, kardiovaskulární problémy, abnormality v hladině cholesterolu, únava, snížená obranyschopnost, artritida, inzulinová rezistence, diabetes, ztráta vlasů, sarkopenie (ztráta svalů) a osteoporóza.

Vysoce intenzivní intervalový trénink – je to druh cvičení, při kterém se střídá cvičení (interval) o vysoké zátěži se cvičením o nízké zátěži či s úplným odpočinkem. Není určeno, co se má cvičit (například střídání sprintu – 30-60 sekund – a pomalého běhu až chůze – dvojnásobný čas). Zásadní výhodou tohoto tréninkového konceptu je to, že ke spalování tuku nedochází pouze při cvičení ale i po něm. Důvodem proč dochází k odbourávání tuku i po skončení tréninku je tzv. efekt EPOC (excess post-exercise oxygen consumption) neboli zvýšená spotřeba kyslíku po tréninku. Tělo tedy využívá kalorie zhruba o 10% více i v době necvičení. Dále HIIT také ovlivňuje mechanismy ve svalových buňkách, které poté umí lépe nakládat s tukem a omezují jeho ukládání. Pravidelným cvičením intenzivního intervalového tréninku se buduje i solidní svalová hmota.

Je aminokyselina, která vzniká při normálním metabolismu u lidí a jiných savců z aminokyseliny methioninu. Odbourává se na cystein za pomoci vitaminů B (zvláště B₆, kyseliny listové a B₁₂). Existuje hypotéza, že už i mírně zvýšená hladina homocysteinu může přispívat k nemocem krevního oběhu, což se ale zatím neprokázalo. Vysoká hladina homocysteinu není příčinou, ale pouze následkem nedostatku kyseliny listové a vitaminů B₆ a B₁₂, které stačí užívat pro snížení jeho hladiny.

Předávkování nebo otrava vitaminy – týká se především vitaminů rozpustných v tucích – A, D, E, K – ukládaných v játrech a tělesném tuku.

Pokles glykemie pod hodnotu 3.3 mmol/l se označuje jako hypoglykemie. Při hypoglykemii je ohroženo zásobování mozkové tkáně glukózou.

Biologicky významná látka, která byla dříve označována jako vitamin B₈. Tělo ho může vytvářet z aminokyseliny methionin za pomoci vitamínu B₁₂ a kyseliny listové. Podílí se na využití tuků a cholesterolu, v organismu je stavební látkou pro acetylcholin, který je hlavním přenašečem nervových vzruchů do mozku.

Tento inzulinu podobný hormon stimulují přebytečné bílkoviny. IGF-1 tělu říká, aby rostlo, instruuje buňky, aby se množily. Je tím organismus silnější, ale za cenu podnětu k rychlejšímu stárnutí. Pokud se v hypofýze vytvoří HGH a začne se pohybovat krví, začne se stimulovat tvorba a uvolňování hormonu IGF-1.

Látka schopná ovlivnit funkci (například enzymu) ve smyslu snížení aktivity nebo dokonce zastavení.

Proteázy jsou enzymy, které v zažívacím traktu štěpí bílkoviny. Pokud antinutriční látky inhibují činnost proteáz, náš organismus není schopen bílkoviny využít.

Vyskytují se v obilovinách a výrobcích z nich. Snižují využitelnost sacharózy (řepného cukru, třtinového cukru, stolního – konzumního – cukru, nebo jen cukru) z potravy.

Kalorie (značka cal)

Je jednotka energie, dnes již většinou nahrazená joulem (1 cal = 4 185 J). U výživy se uvádí kilokalorie (kcal) – 1 kcal = 1 000 cal = 4,185 kJ. Vyjádření energetické hodnoty potravin se určuje pomocí přímého kalorimetru, kde výsledkem je teplo vzniklé spálením potraviny. Je to tedy hodnota z tohoto pohledu velmi sporná, protože tělo potraviny nepálí s ohledem na vzniklé teplo, ale každou zpracovává jiným způsobem. Tedy není kalorie jako kalorie. Pokud se přejde na zdravou stravu (obsah i objem), tak není důležité sledovat energetickou hodnotu potravin. Při přechodu na velice nízkokalorickou dietu naopak hrozí, že tělo si začne v obavě o ztrátu potřebné energie veškerou energii ukládat ve formě tuku, tedy začneme tloustnout.

Je to soubor rozkladných dějů, při nichž z látek složitějších vznikají látky jednodušší (katabolity). Při těchto dějích se obvykle uvolňuje energie. Příkladem katabolického procesu je třeba buněčné dýchání. Katabolismus společně s anabolismem tvoří metabolismus.

Plod ovocného stromu ledvinovníku západního. V syrovém stavu obsahují mnoho látek pozitivně působících na naše zdraví. U některých lidí může dojít při konzumaci kešu k alergické reakci, ale nejrizikovější skupinou jsou malé děti.

Je to patologický stav u diabetu, charakterizovaný acidózou (překyselení organismu), vysokou ketózou, projevující se nevolností a zvracením.

Jedná se o nízkosacharidovou vysokotukovou dietu. Snížení sacharidů podpoří vznik tzv. ketolátek (tělo musí získávat energii jinou cestou než zpracováním sacharidů – tedy zpracováním tuků, přičemž ketolátky představují nestravitelné zbytky těchto tuků). Tělo si tedy navykne na využívání tuků jako zdroje energie a v důsledku toho dochází k efektivnějšímu spalování tuků. Ketolátky jsou využívány jako zdroj energie pro mozek.

Jsou produkovány výhradně játry a odtud přechází do krve. Jsou produktem oxidace mastných kyselin. V metabolismu sacharidů, lipidů, proteinů a dalších látek je centrální molekula Acetylkoenzym A. Při hladovění či u dietních režimů s přísným omezením sacharidů nebo u patologických stavů, jako je např. diabetes, se přebytek acetylkoenzymu A přeměňuje na 3 druhy ketolátek (acetoacetát – kyselina acetooctová, prekurzor následujících dvou ketonů – je vylučován močí; aceton – je vylučován dechem nebo močí; β-hydroxy butyrát, BHB, kyselina β-hydroxymáselná). Při nedostatku glukózy v krevním oběhu využívá tělo jako zdroj energie tukové zásoby. Za běžných okolností slouží ketolátky jako metabolické palivo pro některé periferní tkáně − srdce, kosterní svaly, ledviny -, při delším hladovění i pro tkáň mozku (60–70 %). Lidské tělo využívá jako zdroj energie pouze acetoacetát a β-hydroxybutyrát. Aceton je vydechován s vydechovaným vzduchem nebo vylučován močí.

Vzniká při vysoké tvorbě ketolátek. Ketóza je fyziologický stav vzniklý při hladovění nebo jako důsledek nízkosacharidových diet, kdy je glykogen vyčerpán a zdrojem energie se stane tělesný tuk.

Mající poznávací význam.

Kokosový olej je rostlinný olej získávaný z kopry, jader zralých kokosových ořechů sklízených z kokosové palmy (Cocos nucifera). V tropech je po celé generace hlavním zdrojem tuku ve výživě milionů lidí. Má různé uplatnění v potravinářství, medicíně a průmyslu. Kokosový olej je velmi termostabilní, proto se výborně hodí na vaření a smažení. Kouřový bod je okolo 180 °C. Díky stabilitě (zejména vzhledem k vysokému obsahu nasycených mastných kyselin) oxiduje jen pomalu a odolává proto žluknutí. Má trvanlivost až 2 roky.

Plod kokosovníku ořechoplodého (kokosová palma). Pod tvrdou skořápkou se nachází tvrdá bílá dužnina, které je složena z 60 % tuku, 20 % sacharidů, 8 % bílkovin a 6 % vody. Uprostřed kokosu je dutina, která je vyplněna kokosovou vodou, která je bohatým zdrojem draslíku, vitamínu B (vyjma B₆ a B₁₂) a vitaminu C.

Konopné semínko pochází z tzv. technického konopí. To neobsahuje THC nebo je jen v tak malém množství, že nemůže ovlivnit vnímání ani při konzumaci většího objemu. obsahuje nenasycené esenciální mastné kyseliny, tedy kyselinu gama linolenovou a kyselinu olejovou. Poměr mezi oběma nenasycenými mastnými kyselinami omega-3 alfa linolenová a omega-6 linolová kyselina je v semínku 1:3. Konopné semínko je tvořeno z 25% bílkovinami, z 31% tuky a z 34% cukry.

Jedná se o pevnou a zároveň pohyblivou oporu těla. Tvoří ji více jak 200 kostí. Chrání některé orgány.

Chrání tělo před škodlivými látkami, mikroorganismy a UV zářením, udržuje stálou tělesnou teplotu. Má některé smyslová funkce – receptory k vnímání mechanických, tepelných a bolestivých počitků.

Jedná se o cyklus probíhající v mitochondriích. Do tohoto cyklu směřují vesměs všechny potravinové makromolekuly. Zjednodušená schémata, jak se jednotlivé druhy potravin po procesu trávení dostanou až do Krebsova (citrátového) cyklu v mitochondriích:

Sacharidy → glukóza → pyruvát → Acetyl-CoA → Krebsův cyklus

Bílkoviny (proteiny) → aminokyseliny → pyruvát → Acetyl-CoA → Krebsův cyklus

Tuky → mastné kyseliny + glycerol → Acetyl-CoA → Krebsův cyklus

Krebsův (citrátový) cyklus je sled 8 reakcí, ve kterém dochází k oxidaci acetylové skupiny acetyl-CoA na dvě molekuly CO₂ (jako vedlejší produkt se uvolňuje pryč) a uvolněná volná energie se ukládá do redukovaných koenzymů NADH a FADH₂. Produktem jednoho cyklu jsou 2 molekuly CO₂, tři NADH, jedna FADH₂ a jedna makroergní sloučenina guanosintrifosfát (GTP, analog/substitut ATP).

Hlavní úlohou Krebsova cyklu však není jen „tvorba“ ATP, ale vytvoření redukovaných koenzymů NADH a FADH₂, které se pak použijí v dýchacím řetězci.

Uvedené látky se v současnosti nepovažují za vitaminy. Adenin (B₄); amygdalin (B₁₇, Laetril, Nitrilosid); flavonoid (bioflavonoid, vitamin P); cholin (vitamin B₈); inositol (vitamin B₈ či vitamin B₉); kyselina lipoová (vitamin B₁₃; 6,8-dithiooktanová kyselina); kyselina pangamová (vitamin B₁₅).

LDL cholesterol (low density lipoprotein, nízkodenzitní lipoprotein) – tzv. “zlý” cholesterol

Vzniká v játrech, když se cholesterol naváže na bílkovinu.

Lektiny jsou velká skupina proteinů neimunitního původu, které dokáží s vysokou mírou specifity rozpoznávat a vázat cukry. Lektiny se dají dělit podle zdrojů na rostlinné, živočišné, houbové a bakteriální. Některé potraviny, jako jsou fazole a zrna, musí být vařené nebo fermentované, aby se snížil obsah lektinu. Některé lektiny jsou prospěšné, například na podporu růstu kostí, zatímco jiné mohou být silné toxiny, jako je ricin.

Jsou to důležité přírodní látky, mezi které patří například tuky, oleje, vosky. Tvoří buněčné membrány, obaly nervových vláken. Tuky mají stavební a zásobní funkci, jsou důležitým zdrojem energie. Ochrannou a stavební funkci mají rostlinné a živočišné vosky. Buněčná membrána je tvořena dvojvrstvou speciálních lipidů označovaných jako fosfolipidy.

Je to plod keře lísky obecné. Obsahuje přibližně 60 % tuku (převážně mononenasycených) a 16 % sacharidů, 15 % bílkovin a 9 % vlákniny. Dále obsahují vitaminy B₃, B₆, kyselinu listovou a vitamin E. Z minerálních látek pak hořčík, mangan a fosfor.

Je to žlutooranžové xanthofylové barvivo náležející mezi karotenoidy. Lutein je rozpustný v tucích. Má antioxidačními účinky a pomáhá v pohlcování modré části viditelného světelného spektra (380–450 nm). Jak lutein, tak zeaxantin jsou hromaděny v sítnici (retina) lidského oka, přičemž zeaxanthin se hromadí zejména ve žluté skvrně (macula lutea), zatímco lutein se vyskytuje spíše v sítnici jako takové. Lutein zřejmě plní v sítnici ochrannou úlohu proti poškozujícím důsledkům volných radikálů vznikajících díky aktivitě modré části viditelného spektra světla. Větší množství luteinu obsahuje: kapusta kadeřavá (vařená 18246 µg/100 g), špenát (vařený 11308 µg/100 g), mangold (syrový i vařený 11000 µg/100 g), vodnice – tuřín (vařená 8440 µg/100 g), římský salát (2312 µg/100 g), cuketa (2125 µg/100 g), brokolice (1121 µg/100 g).

Semena máku setého jsou drobná, bílá, namodralá nebo černá, silně olejnatá. Obsahuje 44 % tuku, 20 % bílkovin, 24 % sacharidů, 15 % vlákniny a velké množství vápníku. Nedozrálé semeno máku může obsahovat více kodeinu, který má sedativní účinky.

Plod stromu makadamie celolisté. Obsahuje asi 76 % tuku (nasycené 12 %, polynasycené 1,5 %, mononenasycené 59 %), 8 % bílkovin a 14 % sacharidů, z toho cca 9 % vlákniny. Obsahuje vitaminy skupiny B, hořčík, mangan. Ořechy jsou považovány za jedny z nejlepších ořechů na světě.

Taková sloučenina, která obsahuje makroergní vazby, tj. vazby, u kterých se při hydrolytickém štěpení uvolní velké množství energie. Mezi makroergní sloučeniny patří zejména ATP (adenosintrifosfát), ADP (adenosindifosfát), GTP (guanosintrifosfát) a další.

Jádro pecky plodu mandlovníku. Hnědá slupka je bohatá na polyfenoly, což jsou antioxidanty, které chrání částice cholesterolu proti oxidaci. Mandle obsahují hodně vitaminu E a hořčíku. Snižují pocit hladu. Obsahují 20 % bílkovin, 20 % sacharidů a 50 % tuků (40 % mononenasycených), 10 % vlákniny. Doporučená denní dávka je 30 g mandlí.

Jedná se o řadu rizikových faktorů nebo nemocí, které se často vyskytují společně a které vedou k předčasným komplikacím zdravotního stavu. O metabollický syndrom se jedná v případě splnění alespoň 3 z následujících podmínek: obezita (muž s obvodem pasu nad 102 cm, žena nad 88 cm), vyšší krevní tlak (130/85 mmHg), glykemie na lačno (nad 6,0 mmol/l), triacylglyceroly (nad 1,7 mmol/l), HDL-cholesterol (ženy pod 1,25 mmol/l, muži pod 1,0 mmol/l).

Látková přeměna – soubor všech enzymových reakcí (tzv. metabolických drah), při nichž dochází k přeměně látek a energií v buňkách a v živých organismech. Metabolické reakce se mohou obecně rozdělit na reakce:

anabolické (z řec. aná – nahoru): jsou reakce syntetické, skladné, při kterých vznikají z látek jednodušších látky složitější. Vyžaduje se pro ně energie, která se v jejich průběhu spotřebovává. Mezi zástupce anabolických metabolických drah patří glukoneogeneze, syntéza glykogenu, mastných kyselin, triglyceridů (lipogeneze), aminokyselin, bílkovin (proteinů), ketolátek, tvorba močoviny a jiné.

katabolické (z řec. katá – dolů): jsou reakce štěpné, degradační neboli rozkladné, při kterých se složitější látky štěpí na jednodušší. Dochází k uvolnění energie využitelné pro tvorbu makroergních sloučenin. Katabolickými metabolickými drahami jsou například glykolýza, glykogenolýza, lipolýza, beta-oxidace, odbourávání ketolátek, degradace bílkovin a aminokyselin.

Některé sledy reakcí mají současně charakter drah anabolických i katabolických, proto je označujeme jako amfibolické (řec. amfi – na obě strany), například Krebsův (citrátový) cyklus.

Pro život je bezpodmínečně nutná kontinuální regenerace makroergních sloučenin sloužících jako zdroj volné energie pro průběh endergonních reakcí. Jejich tvorba začíná katabolismem vysokomolekulárních látek, jejichž fragmenty jsou pak proměněny na základní meziprodukty (jako acetyl-CoA). Ty jsou dále (při aerobním metabolismu) zoxidovány v Krebsově (citrátovém) cyklu a vzniklé redukované koenzymy (NADH + H+ a FADH2) jsou využity v dýchacím řetězci k tvorbě ATP (hlavní a univerzální makroergní sloučenina).

Je to jednosměrná soustava lidského těla vedoucí z mezibuněčných prostor do krve lymfatickými (mízními) cévami. Mezi lymfatické orgány patří slezina, mízní uzliny, mandle (krční, nosní, jazykové), brzlík, kostní dřeň, apendix. Systém odvádí tkáňový mok z tkání ve formě lymfy, tuky ve formě kapének do horní duté žíly, vede do krve živiny, odvádí z těla produkty metabolismu (škodlivé, nepotřebné látky).

Jedná se o speciální výživový plán vytvořený Dr. Josephem Mercolou, který má sloužit při vážných zdravotních potížích, například obezitě, diabetu, rakovině či Alzheimerově chorobě, nebo pro zdravé jedince, kteří chtějí svoje zdraví extra posílit. Základem je strava založená na vysokém obsahu zdravých tuků, nízkém obsahu sacharidů a přiměřeném množství bílkovin, kdy se místo glukózy spaluje tuk – ketony, ketolátky.

Mononenasycené mastné kyseliny – MUFA (Mono Unsaturated Fatty Acid) – mají pouze jednu dvojnou vazbu. Tyto tuky jsou považovány za ideální, protože ve vztahu k hladině jednotlivých typů cholesterolu se chovají neutrálně. Patří sem napří

Proteinkináza (serin/threonin) – komplexní bílkovina, která se podílí na regulaci buněčného růstu, metabolismu a odpovědi na přítomnost živin, růstových faktorů či odpovědi na stres. Má klíčový význam pro větší počet nitrobuněčných procesů spojených s buněčným růstem a proliferací. mTOR dráha je aktivována během různých buněčných procesů (např. tvorba nádorů a angiogeneze, inzulinová rezistence, adipogeneze a aktivace T-lymfocytů) a je deregulována u lidských onemocnění, jako je rakovina a diabetes typu 2.

Nasycené mastné kyseliny (SAFA – Saturated Fatty Acids – molekula neobsahuje dvojné vazby – omega-0) – saturovaný tuk. Nacházejí se většinou v živočišných tucích a tropických olejích a tělo si je vytváří ze sacharidů.

Slouží k zachycení a zpracování podnětů působících na organismus a zajištění odpovídající reakce na ně.

Je to rostlinný alkaloid obsažený v tabáku. Má stimulační a uvolňující účinky. Užívá se zpravidla formou kouření, žvýkání či šňupání tabáku, nověji je používán jako součást náplní elektronických cigaret. Jedná se o základní návykovou látku.

Nocebo (opak placeba)

Jedná se o placebo efekt záporného (nepříznivého) očekávání, který představuje psychologicky zprostředkované zhoršení zdravotního stavu.

Jedná se o rostliny z čeledi lipnicovité, pěstované především pro semena (zrna), které slouží především k lidské výživě. V I. skupině se jedná o pšenici, žito, ječmen, oves, ve II. skupině to je kukuřice, proso, čirok, rýže. Do pseudoobilnin patří laskavec (amarant), merlík (např. čilský – quinoa), pohanka.

Olivový olej je rostlinný olej získaný z oliv (Olea europaea). Je typickou součástí středomořské kuchyně. Jeho konzumace je považována za zdraví prospěšnou. Dělení olivových olejů Olivové oleje se obecně dělí na panenské, rafinované a s

Například: alfa-linolenová (ALA – esenciální), eikosapentaenová (EPA – esenciální), dokosahexaenová (DHA – esenciální)

Například: arachidonová (AA – esenciální), linolová (LA – esenciální), gama-linolenová (GLA – esenciální)

Oves je obilnina pěstovaná na zrno, nebo jako zelená píce. Velmi oblíbené jsou ovesné vločky (velmi výživné). Zrno průměrně obsahuje: 13 % bílkovin, 5 % tuku, 56 % sacharidů, 12 % vlákniny a asi 3,6 % minerálních látek. Oves je přirozeně bezlepkový, ale obsahuje bílkovinu avenin, která cca 5 % celiaků působí stejné potíže jako lepek.

Oloupané a očištěné obilky ovsa se napařují, následně lisují do typických vloček a suší. Mají následující poměr makroživin: 67 % sacharidů, 14,5 % bílkovin, 7 % tuku. Dále obsahují nenasycené mastné kyseliny (kyselinu linolovou a olejo

semena stromu juvie ztepilé, mají vysoký obsah tuku (nasycené 15 %, polynasycené 21 %, mononenasycené 25 %), bílkoviny 14 %, sacharidy 12 %, z toho vláknina 8 %. Významný zdroj selenu, dále obsahují měď, hořčík, fosfor, mangan, vápník, zinek. Vitaminy E, B1. Pozor je potřeba dát na plísně.

Semena stromu ořechovce pekanového. Obsahují asi 70 % rostlinných olejů (nasycené 6 %, polynasycené 22 %, mononenasycené 41 %), 9 % bílkovin a 14 % sacharidů, z toho cca 10 % vlákniny. Mají podobnou chuť jako vlašské ořechy.

Je neúčinná látka, která je upravena do stejné formy jako lék (stejný vzhled, stejná chuť). Obdobně lze použít pojem placebo i pro další terapeutický postup (například terapeutický přístroj nebo forma psychoterapie), u kterého se nepředpokládá, že by byl terapeutický vliv vyšší než jen nespecifický psychoterapeutický vliv léčení. Pokud má placebo negativní účinky, nazývá se nocebo.

I placebo, kromě léku, obvykle vykazuje jistý pozitivní dopad na pacientův zdravotní stav. Jeho podstata spočívá v psychice pacienta. Důležité je subjektivní očekávání. Placebo efekt se vysvětluje jednak autosugescí pacienta (pacient se domnívá, že je účinně léčen a že se má jeho zdravotní stav zlepšit a toto očekávaní samo se u něj promítne v potlačování negativních změn a zveličování těch pozitivních, což vyústí v pocit zlepšení), jednak tím, že už samo vědomí, že je o něj dobře a odborně pečováno, pacienta uklidní a může způsobit reálné zlepšení zdravotního stavu, neboť zklidnění a zlepšení psychického stavu má samozřejmě jistou odezvu i ve fyziologii organismu. Placebo efekt působí na všechny lidi, ale na třetinu až polovinu významně. Velikost účinku závisí na velikosti víry, důvěry. Negativem je to, že není účinný při fyziologických nemocech (zánětech či rakovině) a časem, většinou už po 3 týdnech, placebo efekt odeznívá.

Polynenasycené mastné kyseliny – PUFA (vícenasycené). Největší zastoupení mají v tucích rostlinného původu a v rybím tuku. Patří sem omega-3, omega-6, omega-9 mastné kyseliny. Zůstávají tekuté, dokonce i v ledničce. Snadno žluknou. Nikd

Jedná se o polymerní sacharidy. Jsou tvořeny monosacharidovými jednotkami, které jsou spojeny glykosidovou vazbou. Často jsou amorfní (látky v pevném skupenství, které nemají pravidelnou – krystalickou – strukturu), nerozpustné ve vodě a nemají sladkou chuť. Je jich velké množství. Jsou rostlinného původu, například celulóza, škroby, inulin, pektiny, nebo živočišného původu, například glykogen, chytin, heparin, kyselina hyaluronová.

Jsou nestravitelné složky stravy, které představují v tlustém střevu důležitý substrát pro růst a aktivitu střevního mikrobiomu (mikroflóry – např. bifidobakterie a laktobacily), který prokvašováním podporuje dobrý zdravotní stav. Prebiotika patří mezi cukry (např. oligosacharidy). Jsou například v banánech, skořici, cibuli, artyčoku, chřestu, pórku atd.

Výchozí látka, z níž vznikne v dalším procesu výsledný produkt.

Je to název funkce jednoho druhu automatické nevědomé paměti, a současně účinný postup, kterým se do mozku vkládá nějaká informace, která následně může ovlivňovat vědomé myšlenkové pochody, aniž si to ovlivněný jedinec uvědomuje. Priming proto rozsáhle využívá reklama a zneužívá propaganda. Příkladem primingu je fenomén „bílého auta“, podle kterého člověk, který si koupil bílé auto, najednou vidí auta této barvy všude. Příkladem v mediální komunikace je stav, při kterém média věnují pozornost některým událostem a jiné ve své agendě vynechávají.

Probiotikum je živý organismus v potravinách, který má příznivě ovlivnit zdraví konzumenta zlepšením rovnováhy jeho střevní mikroflóry. Typickým příkladem funkční potraviny obsahující probiotikum je jogurt. Za nejčastější probiotika jsou považovány mléčné bakterie rodů Lactobacillus (L. acidophilus, L. racemosus  L. casei,  L. delbrueckii);  Bifidobacterium (B. bifidum, B. breve, B. infantis, B. lactis, B.longum); Streptococcus (Lactococcus) lactis, Streptococcus thermophilus, Leuconostoc cremoris, kvasinky Torulopsis kefir, Torulopsis sphaerica nebo Saccharomyces fragilis. Někteří autoři rozšiřují toto základní pojetí probiotika nejen na organismus, ale též na mrtvé části mikrobiálních buněk.

Chtít, toužit, například zhubnout. To je pasivní přístup k něčemu, čeho chci dosáhnout. Aktivní je záměr.

Puriny jsou biologicky významné látky, součásti nukleových kyselin i jiných látek klíčových pro život. V nukleových kyselinách jsou hlavními purinovými bázemi adenin a guanin. Volně v buňkách se nacházejí puriny, které jsou produkty metabolismu purinových bází.

Působí podobně jako nerozpustná vláknina. Jedná se o typ škrobu, který není stráven v tenkém střevě a dostane se do tlustého střeva neporušený. Je rezistentní vůči trávení. Existují 4 typy: 1. Škrob je absolutně nepřístupný, vázaný ve vláknitých buněčných stěnách rostlin. Nachází se v celozrnných obilninách, semenech a luštěninách. 2. Škrob s vysokým obsahem amylózy, která je nestravitelná v syrovém stavu. Nachází se v bramborách, zelených (nezralých) banánech. Vařením těchto potravin uděláme škroby stravitelné. 3. Retrográdní, je odvozen od typu 1 a 2, kdy se tyto potraviny uvaří a následně ochladí, například vařené a zchlazené brambory nebo těstoviny, namočené, uvařené a ochlazené luštěniny nebo zmrazený a znovu rozmrazený chléb. 4. Různé doplňky jako rezistentní škrob z brambor nebo kukuřice, ale i třeba psyllium.

Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky, tedy pohlavní rozmnožování. Rozlišujeme samčí (mužskou) a samičí (ženskou) rozmnožovací soustavu.

Výměšek – chemická látka vyměšovaná buňkami ze svého těla. Výměšky jsou dvojího druhu: exkrety (např. hleny) a inkrety (hormony), které jsou produkovány žlázami s vnitřní sekrecí.

Stopový prvek. Lidské tělo ho nemůže produkovat samo o sobě, je odkázáno na jeho příjem ze stravy. Zmírňuje poškození DNA i oxidační stres, posiluje imunitu.

Semeno sezamu indického, které může mít různou barvu od krémově bílé po černou. Obsahují asi 50 % rostlinných olejů (nasycené 7 %, polynasycené 22 %, mononenasycené 19 %), 20 % bílkovin a 20 % sacharidů, z toho cca 12 % vlákniny. Mají vysoký obsah karotenu, hořčíku, vápníku a zinku jako účinný lék při chorobách očí, sliznic, kůže, nehtů a vlasů.

Umožňují vznik sociálních, kulturních, politických nebo názorových rozdílů mezi jednotlivými skupinami společnosti, nebo jakousi „neviditelnou“ bariéru mezi částmi společnosti, která zamezuje vzájemné komunikaci mezi všemi, výměně informací a vytváří tak dojem, že určitá část společnosti (bublina) reprezentuje celé společenské spektrum.

Velice úzce souvisí s nervovou soustavou. Skládá se z pěti základních smyslů, tedy zraku, hmatu, čichu, sluchu a chutě.

Tvrzení: Snídaně je nejzdravější jídlo dne a měli byste jíst více malých jídel denně. Známe matky, které by ráno nedovolily odejít z domu bez snídaně. Matka může vědět nejlépe hodně věcí, ale jak se ukázalo, tato k nim nepatří. Nyní probíhá mnoho výzkumů.

Tvrzení: Sója je zdravá potravina. Raketový vzestup sóji jako “zdravé potraviny” je dokonalým příkladem toho, jak geniální marketingová strategie může oklamat miliony lidí. Ale nenechme se mýlit, nezkvašené sójové produkty nejsou zdravé. Něco jiného je řádně fermentovaná a nejlépe organická sója jako je tempeh, miso a natto. Ty nabízejí velké zdravotní výhody, díky prospěšným bakteriím (probiotika), které proces fermentace provází.

Stáří je poslední část lidského života. Dělí se na rané stáří – 60 až 75 let, vysoké stáří – 75 až 90 let a dlouhověkost (stařec, kmet) – nad 90 let. Stárnutí je velmi individuální nezvratný fyziologický proces, který u každého člověka probíhá jinak.

Tvoří ji přibližně 600 svalů. Existují 3 typy svalů – kosterní (příčně pruhované), které tvoří 40 – 50 % celkové tělesné hmotnosti; hladké a speciální (srdeční). Společně s kosterní soustavou tvoří pohybovou soustavu.

Jsou to potraviny či potravinové doplňky, které spojují účinky probiotik a prebiotik. Díky tomuto spojení je šance na přežití zdraví prospěšných mikroorganismů ve střevě výrazně vyšší. Platí, že účinek probiotik se zvyšuje, pokud se přidají prebiotika.

Jsou tvořeny jednou molekulou glycerolu v kombinaci s molekulami mastných kyselin na všech třech OH skupinách. Tvoří většinu tuků v potravě člověka. Zjednodušeně je lze chápat jako kapénky tuku, kdy část těchto látek volně proudí krevním oběhem. Stále více výživových odborníků si začíná uvědomovat, že ne tuky nebo cholesterol v potravě, ale triglyceridy vytvořené v těle ze sacharidů způsobují obezitu. Správná hodnota triglyceridů u dětí ve věku 1 až 15 let je 1,0 až 1,64 mmol/l v krevním séru, u dospělých od 15 do 110 let 0,68 až 1,69 mmol/l. Riziková hladina začíná nad 2 mmol/l, vysoká od 2,3 mmol/l a výš. Pro kontrolu se krev bere na lačno. Hodinu před odběrem by se mělo vypít 2–3 dcl vody a 10–12 hodin před odběrem se nesmí jíst, sladké nápoje se nesmí pít 24 hodin před tím a alkohol 1 až 2 dny.

Nejhojnější minerál v lidském těle obsažený zejména v kostech a zubech (99 %). Zbylé 1 % je v krvi, svalech a dalších tkáních. Organismus si vápník bere ze stravy nebo kostí. Koncentrace vápníku se s přibývajícím věkem snižuje.

(very low-density lipoprotein) – je to lipoproteinová částice, která vzniká v játrech a dosahuje velikosti asi 35–100 nm. Základ tvoří jednoduché tuky – triglyceridy, ty jsou obklopeny fosfolipidy, cholesterolem, cholesteryl estery a apolipoproteiny. VLDL se uvolňují z jaterních buněk do krevního oběhu. VLDL částice postupně ztrácí své lipidové i některé proteinové složky a stává se IDL částicí (lipoproteinem intermediární hustoty). Ta se dále mění na LDL částici (tzv. „zlý“ cholesterol).

Lidská vylučovací soustava zpracovává vodu a vylučuje z těla moč, která je vyráběna v ledvinách a protéká močovody do močového měchýře a odtud do močové trubice. Je to ústrojí, které zbavuje organismus škodlivých látek.

Je to poměr obvodu pasu a boků. Tento poměr se používá jako ukazatel rozmístění tuku v těle, nic ale neříká o množství tuku.

Úmysl, cíl, myšlenka na akci, kterou chce člověk realizovat, například chce zhubnout. Už to není pouze přání, už to opravdu chce.

Má velmi významný vliv na správný vývoj všech živých organismů. V lidském organismu má zinek důležitou úlohu jako součást velké řady enzymů. Tělo dospělého člověka obsahuje pouze přibližně 2 g zinku.

Tato soustava sdružuje všechny žlázy, jejichž produkt je vylučován na povrch přímo nebo prostřednictvím vývodu. Obvykle se sekrety těchto žláz uvolňují do tělních dutin či na samotný povrch těla.