Obsah stránky

Základní informace podrobněji

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí vytvořené Světovou zdravotnickou organizací jsou poruchy osobnosti hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu osobních a sociálních situací. Reprezentují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště má vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologického fungování. Jsou často, i když ne vždycky, sdruženy s různým stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu.

Obecná diagnostická kritéria

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí se udávají pro specifické poruchy osobnosti následující obecná diagnostická kritéria:

  • G1 – Je průkazné, že charakteristická a trvalá vnitřní struktura a projevy chování jedince jsou jako celek zřetelně odchylné od očekávaného přijatelného průměru chování dané společnosti (nebo od “normy”). Tato odchylka se musí projevovat ve více než jedné z následujících oblastí:
    • poznávání: způsoby vnímání a interpretace věcí, lidí a událostí; formování přístupů k sobě a ostatním a představ o sobě a ostatních
    • emotivita: rozsah, intenzita, a přiměřenost emočního vznětu a odpovědi
    • ovládání svých impulzů a uspokojování potřeb
    • způsob chování k ostatním a zvládání interpersonálních situací
  • G2 – Odchylka se musí projevovat jako výrazně nepřizpůsobivé, sociálně nežádoucí (maladaptivní) nebo jiným způsobem dysfunkční chování v rámci širšího okruhu osobních a sociálních situací, tj. není omezena pouze na specifický “spouštěcí” moment nebo specifickou situaci.
  • G3 – Způsob kritéria G2 je příčinou osobních obtíží nebo má nepříznivý dopad na sociální prostředí nebo má oba důsledky.
  • G4 – Musí být průkazné, že odchylka je stálá nebo dlouhotrvající a že začala ve věku pozdního dětství nebo adolescence.
  • G5 – Odchylku nelze vysvětlit jako projev nebo důsledek jiné duševní poruchy dospělého věku, i když současně s odchylkou se mohou vyskytovat nebo na ni nasedat epizodické nebo chronické stavy.
  • G6 – Jako možná příčina odchylky musí být vyloučeno organické onemocnění, úraz nebo dysfunkce mozku.

Přehled poruch osobnosti

Paranoidní

Starší názvy – osobnost: kverulantská či fanatická; charakteristické znaky:

  • podezřívavost a sklon překrucovat a mylně interpretovat neutrální nebo přátelsky laděné chování druhých jako nepřátelské, pohrdavé, záštiplné, urážlivé, perzekuční, apod.
  • celoživotní nedůvěřivost vůči druhým, „konspirační“ vysvětlování událostí
  • bojovný a úporný smysl pro osobní práva bez ohledu na bezprostřední situaci
  • nadměrná citlivost k odmítnutí
  • vztahování všeho ke svému já, zdůrazňování důležitosti vlastní osoby
  • sklon k trvalé zášti
  • brání své soukromí, skrývá své “nedostatky”
  • opakované neoprávněné podezřívání partnera z nevěry

Vnitřní přesvědčení a logika: “Druzí lidé jsou zlí. Kdybych druhým věřil, mohli by mi uškodit. Když si dám pozor, můžu se ubránit.”

Schizoidní

Charakteristické znaky jsou:

  • emoční chlad, odstup nebo oploštěná afektivita, omezená schopnost vyjadřovat vřelé, něžné city, ale i zlobu vůči jiným lidem
  • lhostejnost ke chvále a kritice, uzavřenost, izolace, monotónní samotářské aktivity
  • nadměrný únik do fantazie a introspekce, protože jen málo činností, pokud vůbec nějaké, skýtá potěšení
  • malý zájem o sex, nedostatek touhy po vztazích
  • necitlivost pro společenské normy a konvence

Vnitřní přesvědčení a logika: “Jsem nepřizpůsobivý, soběstačný a jsem samotář. Druzí lidé mi nemají co nabídnout. Když si budu od druhých udržovat odstup, bude se mi dařit lépe. Kdybych se snažil mít vztahy, nefungovaly by. Vztahy nic nepřinášejí.”

Disociální

Starší názvy – osobnost: amorální, antisociální – protispolečenská, asociální – nespolečenskost, psychopatická, sociopatická; charakteristické znaky:

  • uspokojování vlastních potřeb bez ohledu na jiné, trvalá nezodpovědnost a bezohlednost vůči společenským normám, pravidlům a závazkům
  • nezájem o city druhých
  • neschopnost udržovat trvalé vztahy
  • nízká tolerance k frustraci, nízký práh pro uvolnění agrese a násilí
  • neschopnost poučit se ze zkušenosti, zvláště z trestu
  • neschopnost pociťovat vinu, svádění viny na jiné, nalézání výmluv pro své chování

Vnitřní přesvědčení a logika: “Druzí by mě mohli vykořisťovat, zneužívat. Když nebudu jednat první, mohou mi ublížit. Když můžu využít první, budu ve výhodě. Druzí jsou hlupáci. Já jsem silný a chytrý.”

Emočně nestabilní

Společnými jmenovateli obou poruch jsou impulsivnost, nízká frustrační tolerance, neschopnost odkládat vlastní uspokojení a přijmout kritiku. Emoční labilita se ve spojení s impulsivním jednáním může projevit jako nával intenzívního hněvu, tzv. “behaviorální exploze”, se kterou bývá spojeno i násilí. Charakteristické zbrklé chování je zbaveno subjektivního náhledu o možných následcích.

Impulsivní

Hlavní projevy:

  • emoční nestabilita, náladovost
  • prudké, bezmyšlenkovité jednání bez ohledu na důsledky
  • nepřátelský postoj k osobám, které jedince kritizují a frustrují
  • nekontrolované záchvaty hněvu a zuřivosti, nevypočitatelnost
  • neschopnost vydržet delší dobu u jedné činnosti

Jedinec odmítá jakoukoliv vnější kritiku své osoby, má velmi nízkou frustrační toleranci na jakoukoliv překážku, nezávisle na jejím zdroji. Typické je zkratkovité impulzivní jednání bez ohledu na následky. Náladovost, nevypočitatelnost, výbuchy hněvu a impulzivní jednání mají za následek časté konflikty a narušení interpersonálních vztahů včetně vztahů profesních. Jedinec není schopen vydržet delší dobu u jedné pracovní činnosti, zejména pokud nenásleduje okamžitá odměna.

Hraniční (Borderline)

Hlavní projevy:

  • nestabilita a prudkost mezilidských vztahů, častá idealizace, znehodnocování jiných osob
  • impulsivita s příznaky sebeohrožujících tendencí (útrata peněz, adikce, krádež atd.)
  • emoční nestabilita se střídavými stavy deprese, úzkosti nebo rozčilení
  • bezdůvodní hněv, nedostatečná kontrola impulsů
  • vyhrožování a pokusy sebevraždy, sebeublížení
  • trvalá porucha identity, nestabilní a nereálná představa o vlastní osobě, vlastních cílech, volby profese aj.
  • chronický pocit prázdnoty, nuda
  • obavy z odmítnutí

Nestálost identity, mezilidských vztahů a základní nálady. Člověk je velmi nejistý v osobních otázkách jako je sexuální orientace, volba zaměstnání, vlastní cíl apod. Snadno dochází ke krátkodobým depresím, úzkosti nebo podrážděnosti, člověk se cítí prázdný a nudí se, proto takový jedinec není rád sám a má sklony sahat po alkoholu a jiných drogách. Častěji jsou pacienti ženy v poměru 2 až 9 : 1. Při vzniku hraniční poruchy hrají velkou úlohy i rodinné a genetické údaje.

Histrionská

Poznámka: histrion = herec, kejklíř, komediant

Starší názvy – osobnost: hysterická, psychoinfantilní; charakteristické znaky:

  • sebedramatizace, teatrálnost, přehnaný projev emocí, nedostatečná racionální kontrola
  • vyhledávání vzrušení, při kterém je postižený středem pozornosti, egocentričnost, nápadný vzhled a chování
  • sugestibilita, citová zranitelnost, mělká labilní emotivita
  • častá manipulace s druhými pro dosažení vlastních cílů, nedostatek ohledu na druhé, intrika
  • aktivita, společenskost, trvalé vyžadování ocenění
  • koketérie, soustředění na fyzickou přitažlivost
  • stálá nespokojenost s tím, jak věci vypadají, neustálé problémy v mezilidských vztazích

Vnitřní přesvědčení a logika: “Druzí si mě nebudou vážit pro mě samotného. Když nebudu zábavný, nebudu pro druhé přitažlivý. Když se budu chovat dramaticky, získám pozornost druhých a jejich přijetí. Jsem velkolepý. Lidé jsou tady proto, aby mi sloužili nebo aby mě obdivovali.”

Anankastická

Starší názvy – osobnost: kompulzivní, obsesivní, obsedantně-kompulzivní (Poznámka: na rozdíl od osob trpících obsedantně-kompulzivní poruchou, kterým tato porucha znepříjemňuje život, jsou obsedantně-kompulzivní osobnosti na své vlastnosti pyšné!); charakteristické znaky:

  • perfekcionismus, zabývání se detaily na úkor kvality, pravidly, seznamy, pořádkem, organizací
  • nadměrné pochyby a obavy, skrupulozita
  • nadměrná svědomitost, puntičkářství
  • sociální konvenčnost, rigidita, paličatost
  • opatrovnictví, moralizuje, hodnotí, kontroluje
  • nerozumné požadavky na způsob práce druhých, vtíravé a nevítané myšlenky a nápady

Vnitřní přesvědčení a logika: “Když nebudu 100% zodpovědný, může se mi zřítit svět. Když zavedu přesná pravidla, dopadne to dobře. Druzí mohou být nezodpovědní.”

Anxiózní

Poznámka: anxiózní = úzkostný

Jiný název – osobnost: vyhýbavá; charakteristické znaky:

  • trvalé a pronikavé pocity napětí a obav
  • přesvědčení o vlastní sociální nešikovnosti, nedostatku osobní přitažlivosti a vlastní méněcennosti
  • nechuť stýkat se s lidmi z obav, že nebude oblíben(a), přecitlivělost na odmítnutí a kritiku, nadměrně se zabývá kritikou druhých
  • vyhýbá se nejistým sociálním a pracovním činnostem, nechce zodpovědnost, nenápadné výmluvy

Vnitřní přesvědčení a logika: “Jsem nežádoucí, neschopný, společensky neobratný. Kdyby mě lidé skutečně poznali, odmítli by mě. Když se budu přetvařovat, možná mě přijmou.”

Závislá

Starší názvy – osobnost: astenická – astenie = celková tělesná slabost, inadekvátní, pasivní, poraženecká; charakteristické znaky:

  • ponechávání odpovědnosti za důležitá životní rozhodnutí osobám, na nichž je postižený závislý, podřizuje jim vlastní potřeby, neochota mít na tyto osoby jakékoli požadavky
  • přehnané obavy, že bude opuštěn a nebude schopen se o sebe postarat
  • pěstuje závislé vztahy, rychle se sbližuje, přilne
  • postižený se cítí bezmocný, neschopný, bez životní síly

Vnitřní přesvědčení a logika: “Jsem bezmocný. Kdybych se spoléhal na sebe, selhal bych. S pomocí druhých přežiji, budu šťastný apod. Potřebuji druhé, aby mi stále dodávali podporu a odvahu. Druzí by se o mě měli postarat.”

Jiné specifické poruchy

Do této kategorie se může zařadit jakákoliv jiná specifická porucha osobnosti, kterou jsme schopni spolehlivě definovat, například osobnost:

Narcistická

Narcismus – podrobně

Charakteristické znaky:

  • velikášské představy o vlastní důležitosti
  • fantazie o úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse…
  • potřeba nekonečného obdivu
  • víra, že je “zvláštní”, elitářství
  • vyžaduje zvláštní privilegia
  • chybí empatie, druhé využívá
  • arogance, zpupnost
  • téma závisti
  • neustále se porovnává a soutěží

Vnitřní přesvědčení a logika: “Když se mnou druzí zacházejí normálně, znamená to, že si o mně myslí, že jsem horší. Jsem originál, potřebuji speciální pravidla.”

Pasivně agresivní

Charakteristické znaky:

  • neústupnost a prodlevy, pasivní rezistence
  • neoprávněné stížnosti a nesmyslné požadavky, remcání
  • mrzutost při požádání o práci, kterou nechce vykonávat
  • kritika, pohrdání nadřízenými, mění pravidla
  • bojkot společné práce
  • vyhýbá se s výmluvou, že zapomněl, nedodržuje sliby, časy, termíny

Vnitřní přesvědčení a logika: “Druzí omezují moji svobodu. Kontrola od druhých, jejich zasahování, vyžadování a dominance jsou nesnesitelné. Jsem soběstačný. Musím si dělat věci po svém.”

Příčiny vzniku psychické poruchy

Jsou biologické (genetické predispozice), prenatální (zátěžové faktory působící na těhotnou matku, např. stres nebo virová onemocnění) a perinatální (drobná poranění mozku dítěte při porodu) vlivy, které mohou negativně ovlivnit vývoj mozku.

Klíčové je rodinné prostředí v raném dětství – rizikový faktor představuje přítomnost rodiče s duševní poruchou nebo poruchou osobnosti, týrání nebo sexuální zneužívání dítěte, příliš tvrdá výchova i přílišné rozmazlování, neúplná rodina, hyperprotektivita spojená s nelibostí rodičů v případě, že se u dítěte začnou objevovat přirozené tendence k autonomii a osamostatnění, atd.

Obecně působí negativně konfliktní emočně vypjaté prostředí. Další vliv má i škola, vrstevníci (party) a další kulturální vlivy (počítačové hry, …) a sociální vlivy – např. ztráta nebo opuštění blízké osoby.

Ukazatel nemocnosti (prevalence)

Poruchou osobnosti trpí v celosvětovém průměru asi 6-9 % populace, jiné studie udávají i vyšší údaje (10-15 %). Výskyt se zvyšuje v různých institucionálních zařízeních jako např. v psychiatrických léčebnách (30-50 %) nebo věznicích (u recidivistů dle různých výzkumů 40-90 %). Poruchou osobnosti trpí 50-90 % narkomanů. Zdá se, že výskyt poruch v populaci je vyšší ve městech než na venkově a že prevalence s časem vzrůstá.

PoruchaUkazatel nemocnosti (prevalence) v %Vliv pohlavíPoznámka
paranoidní0,5-2,5častější u mužůvyšší výskyt v rodinách se  schizofrenií  a s poruchami s  bludy
schizoidní0,5-1častější u mužůvyšší výskyt v rodinách se schizofrenií; nejisté údaje
disociální0,2-9,4častější u mužů (2x-7x)vliv dědičnosti poměrně dobře prokázán
emočně nestabilní2-3častější u žen (2x)
histrionská6-45významně častější u ženpředevším psychologické příčiny
anankastická6-8častější u mužůpředpokládá se genetická dispozice
vyhýbavá1,0obě pohlaví stejněčastá komorbidita s anankastickou
závislápravděpodobně častáčastější u žen

Léčba

  • Lidé trpící poruchou osobnosti málokdy přicházejí k léčbě kvůli tomu, že jsou nespokojeni se svými osobnostními rysy. Považují je za přirozenou součást své povahy a jsou vesměs přesvědčeni o své “normalitě”; pokud si uvědomují, že jim některé povahové rysy dělají problémy, nepovažují je za léčitelné.
  • Společně s poruchou osobnosti se mohou objevit i jiné psychické potíže jako jsou úzkosti, deprese, sklony k zneužívání alkoholu či drog, nebo závislost na nich, tendence k sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, psychosomatické potíže (zdravotní potíže bez jasného tělesného původu), depersonalizace a derealizace, i přechodné psychotické stavy.
  • Pacienti obvykle vyhledají léčbu právě kvůli svým aktuálním problémům a o změnu svých osobnostních rysů, která je nutná, aby se psychické problémy nevracely, však neusilují.
  • Vehementně se dožadují odstranění svých nejrůznějších obtížích, ale zároveň snadno a rychle odmítají doporučení terapeuta.
  • Nedostatečná spolupráce vede často k předčasnému ukončení léčby. Proto jsou poruchy osobnosti považovány za obtížně léčitelné, k zlepšení dochází relativně pomalu. Přesto studie ukazují, že plně vyléčeno bývá 52 % pacientů s průměrnou dobou léčby 1,3 roku.

Léčitelnost poruchy osobnosti

  • dobře léčitelné: závislá, histrionská, anankastická, vyhýbavá
  • průměrně léčitelné: narcistická, emočně-nestabilní
  • špatně léčitelné: paranoidní, pasivně-agresivní, schizoidní, disociální

Zdroje informací

Odkazy

Interní

Externí

Knihy