Obsah stránky

Základní informace podrobněji

Nešťastné dětství neznamená, že kdo aspekty dobrého dětství nezažil, nemůže nalézt spokojenost v dospělosti. Znamená to však, že má horší startovní pozici. Musí více překonávat, více se učit, mít větší ochotu měnit se. Mnohé ze struktur osobnosti, které pomáhají dospělým, kteří zažili dobré dětství, mohou těmto lidem chybět, proto jsou postaveni před úkol vybudovat si tyto struktury později – což je složitější, ale určitě ne nemožné. Může to být dokonce ve svém důsledku výhodou, pokud se s tím naučí správně vyrovnat. Již poznali chyby, kterých by se měli sami vyvarovat a nešířit je dál.

Co je potřeba se naučit

  • základ – důvěřovat životu: rozpoznat, že tento svět není ohrožující místo, to je – pro lidi se špatnými zkušenosti z dětství – velmi obtížný, ale důležitý úkol
  • nebrat se tak vážně: každý prožil v životě něco nepříjemného a miliony lidí už to zvládli, tak proč ne i já
  • přiměřeně stanovit hranice a řád: naučit se (přiměřeně) důvěřovat druhým lidem, hledat hodnotné vztahy, nalézt vlastní hodnotu, naučit se, kdy je lepší skončit, a kdy ne; kdy je lepší aktivně řešit, a kdy spoléhat na pomoc jiných
  • přestat vinit za svůj současný stav minulost, rodiče nebo dřívější situaci: jeden z největších a nejtěžších úkolů – pokud jste již dospělí, máte zodpovědnost za to, jak se nyní chováte a jaké máte volby
  • nová interpretace minulosti: lidé s nešťastným dětstvím nemohou za to, čemu byli dříve vystaveni, ale mohou ovlivnit to, co nyní zvolí, co budou nyní dělat, jak se ke své minulosti postaví – pomalu, postupně, krok po kroku
  • usmíření se s minulostí: vede k tomu, aby nekazila přítomnost – jedině pochopení, odpuštění a rozhodnutí nyní, v naší přítomnosti, nás nese do spokojené budoucnosti
  • naučit se odpouštět: pochopit své rodiče, nebo se vyrovnat s nespravedlností, které se nám dostalo. Avšak vymlouvání se na minulost a obviňování „toho, co bylo“ jako příčiny „toho, co je“, není příliš efektivní cestou. „To, co bylo“ totiž nevrátíme. Jistě, můžeme (dokonce musíme) se vyrovnávat s minulostí, poučit se z ní a přemýšlet nad ní – ale to musíme dělat v přítomnosti a pro přítomnost a budoucnost.
  • neoživovat minulost (zejména tu špatnou): vytváříme novou přítomnost, jejíž součástí je změněný pohled na minulost, možná nový příběh o minulosti (nové vysvětlení), možná odpuštění, možná pochopení… ale jedině pochopení, odpuštění a rozhodnutí nyní, v naší přítomnosti, nás nese do spokojené budoucnosti. Je to zdánlivě drobný rozdíl, ale je naprosto zásadní.

Terapeutické použití

  • Na cestě z nešťastného dětství ke šťastné dospělosti si neustále musíme připomínat nutnost nespěchat. Problémy dětství, které trvaly léta, nevyřešíme během jednoho psychologického sezení ani jedním vnitřním rozhodnutím. Musíme řešit konflikty a obtíže malými kroky, opakovaně, znovu a znovu. Pomalu se posouvat a formovat.
  • Udělat dva kroky dopředu, jeden zpět, a pak třeba velký úkrok stranou. Akceptovat opakovaná selhání a znovu se pouštět do nových pokusů… V tom není příliš rozdíl mezi cestou změny jakéhokoli dospělého člověka. Lidé, kteří se vyrovnávají s problematickým dětstvím, však musí na tuto postupnost myslet dvojnásobně.
  • Musíme prostě každý den začínat znova – to není heslo pesimismu a nevíry v trvanlivost našich změn, v tom je naopak naše zásadní naděje.

Tipy

  • Začněme už konečně být dospělými a nést si sami za sebe odpovědnost.
  • Je to jen v naší moci to změnit, nikoho dalšího k tomu nepotřebujeme, ať už jako rádce nebo oběť, které se pomstíme!

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Šťastné dětství: pro šťastné dětství je více rozhodující šťastný rodič (tedy rodič přiměřeně spokojený, vyrovnaný, moudrý) než majetek nebo uspokojení všech přání a tužeb expandující dětské mysli.

Externí

Knihy