Obsah stránky

Základní informace

Argumentační faul (též řečnický trik nebo argumentační klam) je v řečnictví takový výrok, jehož smyslem je porazit či přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost zastávaných názorů bez ohledu na pravdivost předkládaných důkazů, zdůvodnění a interpretací.

Argumentace je přesvědčování pomocí důvodů a důkazů, které mají vést k přijetí nebo naopak vyvrácení určitého tvrzení. Povinnost aktivně argumentovat má zpravidla ten, kdo něco tvrdí, nikoli ten, kdo to popírá. Tvrzení nedoložené argumenty není třeba vyvracet.

Argumentační klamy bývají oblíbenou součástí argumentace propagandy a manipulátorů.

Typy argumentačních falů

Poznámka: Dále uvedené příklady jsou variacemi na pohádku O perníkové chaloupce.

Důraz na rozum

  • Důraz na neznámou autoritu: Tvrzení je pravdivé, protože to tvrdí nejmenovaný znalec nebo širší skupina lidí (kupř. “lékaři”, “lidé z praxe”). Příklad: “Ale američtí vědci dokázali, že ježibaby neexistují!” řekl Jeníček.
  • Důraz na nevhodnou autoritu: Tvrzení je pravdivé, protože to tvrdí nekompetentní nebo nedůvěryhodný “odborník”. Příklad: “Moje zcestovalá kamarádka tvrdila, že prý nabízíte kvalitní a levný nocleh i se snídaní. Za kolik?”, zeptala se Mařenka.
  • Důraz na neznalost: Tvrzení je pravdivé, protože dosud nebylo vyvrácené (případně je nepravdivé proto, že dosud nebylo potvrzené). Příklad: “Žádné dítě si na mě dosud u rodičů nestěžovalo,” bránila se ježibaba.
  • Důraz na nedůvěryhodnost: Tvrzení musí být nepravdivé, protože zní neuvěřitelně. Příklad: “Perník je zcela nevhodný stavební materiál,” řekl otec přísně, když se děti vrátily, “teď chci slyšet pravdu. Kde jste byly?”
  • Důraz na pravděpodobnost: Předpokládat, že něco se musí stát jen proto, že se to může stát. Příklad: “Neboj se, Mařenko, starší lidé jsou většinou velmi slabí a nemají zuby. Ta nás nesní.”
  • Důraz na peníze: Předpoklad, že bohatství či vysoká cena nějak nutně souvisejí s pravdivostí tvrzení. Příklad: “Když má někdo celý dům z luxusního perníku, nebude přece jíst děti.”
  • Důraz na novost: Předpokládat, že něco je lepší jen proto, že je to nové. Příklad: “Mám teď úžasnou novou pec,” chlubila se ježibaba, “nejde otevřít zevnitř!”
  • Důraz na tradici: Předpokládat, že něco je pravda jen proto, že se to tak (údajně) vždy dělalo. Příklad: “Když se zeptá, kdo jí to tu loupe perníček, tak řekni, že jen větříček.” “Proč?” podivil se Jeníček. “To ji
    uklidní,” odpověděla Mařenka. “A nebylo by lepší prostě mlčet?”
  • Důraz na obvyklý postup: Tvrzení je pravdivé, protože se to tak obvykle dělá. Příklad: “Půjdeme za světýlkem, tam určitě žijí nějací dobří lidé, kteří nám pomohou.”
  • Důraz na rozšířený názor: Tvrzení je nutně pravdivé, neboť v něj věří většina lidí. Příklad: “Sladkosti způsobují u dětí hyperaktivitu.”

Důraz na emoce

  • Zastrašování: Zdůvodnit tvrzení pomocí strachu a předsudků k opačnému názoru. Příklad: “Jen pojďte dovnitř,” vyzvala je stařena, “venku vás sežerou medvědi.”
  • Lichocení: Podsunout nezdůvodněné tvrzení pomocí nesouvisejících komplimentů. Příklad: “Takové krásné děvče se přece nebude bát, no ne?”
  • Zesměšňování: Předložit protivníkův argument tak, aby vypadal směšně. Příklad: “Já a jíst děti? No dovolte, to je absurdní! To už byste mě rovnou mohli obvinit, že jsem snědla i ty tři pocestné, co tu byli loni přes zimu, než ztloustli a ztratili se.”
  • Vyvolání soucitu: Odmítnout opačný názor vyvoláním soucitu s námi. Příklad: “Neumíme, opravdu. Museli jsme odmalička dřít tak, že jsme ani neměli čas naučit se sedět na lopatě.”
  • Vyvolání zášti: Odmítnout opačný názor vyvoláním zášti vůči protistraně. Příklad: “Lžou. Nechtěla jsem je sníst,” hájila se babizna. “Copak vy věříte někomu, kdo krade starým lidem perník ze střechy?”
  • Důraz na přírodu: Zdůvodnit tvrzení srovnáním s “dobrým” světem přírody. Příklad: “Je naprosto normální jíst lidi. Podívejte se třeba na vlky, těm lidské maso vyloženě chutná.”
  • Toužebné přání: Tvrzení je nutně pravdivé, neboť si velmi silně přejeme, aby pravdivé bylo. Příklad: “Nelži, tak velkou pec má prostě jen na pečení kanců!”

Chybné vyvození

  • Příhoda: Odmítnout pečlivě získané a ověřené důkazy kvůli odlišné osobní zkušenosti či příhodě. Příklad: “Náš dědeček snídal perník každý den a taky nebyl tlustý.”
  • Omyl hazardního hráče: Předpokládat, že minulé náhodné výsledky nějak ovlivňují budoucí náhodné výsledky. Příklad: “Dlouho sem žádné děti nezabloudily,” zabručela si ježibaba, “takže dnes nebo zítra to už jistě klapne.”
  • Skládání: Předpokládat, že vlastnost části je zároveň i vlastností celku. Příklad: “Jsem silnější než Mařenka, jsem silnější než Jeníček,” radovala se ježibaba, “jsem silnější než obě děti.”
  • Rozdělování: Předpokládat, že vlastnost celku je zároveň i vlastností každé jeho části. Příklad: “Perníková chaloupka bude mít z perníku i mříže ve sklepě. Projíme se ven.”
  • Unáhlené zobecnění: Vyvodit obecný závěr z příliš malé skupiny
    případů. Příklad: “Takže teď už, tatínku, víš, že všechny staré ženy jsou ježibaby,” zakončil své vyprávění Jeníček.
  • Unáhlený závěr: Vyvodit závěr bez zamyšlení nad jinými možnými výklady. Příklad: “Aha, vy mě jistě chcete zvážit,” řekla ježibaba, když
    si sedala na lopatu.
  • Unáhlený kompromis: Předpokládat, že pravdivé tvrzení musí
    ležet někde uprostřed mezi protikladnými názory. Příklad: “Vy říkáte, že nesmím sníst ani jednoho z vás. Já říkám, že vás můžu sníst oba. Tak sním jen jednoho a hotovo.”
  • Všechno, nebo nic: Předpokládat, že nelze-li dosáhnout dokonalého výsledku, nemá snažení žádný dobrý smysl. Příklad: “Nemá smysl ty děti hledat. Les je příliš velký a nikdy ho neprozkoumáme celý.”
  • Relativizování: Odmítnout tvrzení jen proto, že “každý má přece svoji pravdu”. Příklad: “Někomu může pečení dětí připadat nevhodné, ale já osobně na tom nevidím nic špatného. Je to věc vkusu.”
  • Rozvolnění pravidla: Použít nějaké pravidlo příliš volně či na
    případy, pro které není určeno. Příklad: “Jen se klidně posaďte na tu lopatu jako první,” řekla Mařenka ježibabě, “staří lidé se přece mají pouštět sednout.”
  • Klamající vzhled: Předpokládat, že je-li něco pěkné, je to i pravdivé. Příklad: “V tak krásné chaloupce musí bydlet tuze hodní
    lidé.”
  • Dvojsmysl: Použít slovo ve dvou různých významech a zároveň předpokládat, že jde o jednu a tutéž věc. Příklad: “Tak a teď mi za trest uvaříte večeři.” “No dobře, ale my neumíme vařit,” bránily se děti. Babizna se usmála: “Nějak to vymyslíme.”

Chybná příčina

  • Potvrzení účinku: Předpokládat, že pozorovaný účinek mohl být vyvolán pouze jedinou příčinou. Příklad: “Když chceme upéct chleba, musíme rozdělat oheň v peci. Babizna rozdělala oheň v peci, takže bude péct chleba. Nemáme se čeho bát, Mařenko.”
  • Vyvrácení příčiny: Předpokládat, že když nenastala příčina,
    nemohlo dojít ani k účinku. Příklad: “Když chceme upéct chleba, musíme rozdělat oheň v peci. Babizna ale chleba péct nechce, takže v peci není rozdělaný oheň. Klidně tam vlez, Mařenko.”
  • Společně, tedy proto: Tvrdit, že události, které se vyskytují zároveň, musí být v příčinném vztahu. Příklad: “Ježibaba je stará a zároveň jí děti. Je hrozné, co stáří s člověkem provede.”
  • Poté, tedy proto: Tvrdit, že události, které se vyskytují po sobě, musí být v příčinném vztahu. Příklad: “Všimla sis, že vždycky, když dostanu hlad, je k jídlu perník?”
  • Přehlédnutí společné příčiny: Předpokládat příčinný vztah mezi dvěma událostmi, které jsou ale ve skutečnosti vyvolány událostí třetí. Příklad: “To je zajímavé, že když si já dám k obědu perník, ty ho musíš jíst taky. Přestaň se už po mně opičit!”
  • Logický kruh: Vyvodit závěr, který je stejný jako některý z předpokladů argumentu. Příklad: “Perník je nezdravý, protože se po něm tloustne. A tloustne se po něm proto, že je velmi, ale velmi nezdravý,” poučila Mařenka babiznu.
  • Vytloukání klínu klínem: Předpokládat, že chyba může být opravena jinou chybou. Příklad: “Hm, tak vy jste snědli můj perníček. Copak s tím asi provedeme? Už to mám, teď sním já vás a budeme vyrovnaní!”

Obsahové chyby

  • Účelové doplnění: Doplnit dílčí neověřené či vymyšlené předpoklady ve snaze zachránit svůj argument. Příklad: “Musím vás sníst, nemám tady už vůbec nic k jídlu,” tvrdila babizna. “A co ten perník všude kolem?” divily se děti. “Perník není jídlo, nýbrž pamlsek,” odsekla babizna.
  • Potvrzovací slepota: Věnovat pozornost jen důkazům podporujícím náš závěr a pomíjet protidůkazy. Příklad: “Venku dost fouká, divně to zaskřípělo, a navíc mi to potvrdil i ten tenký hlas shora. Ano, perník ze střechy mi shodil asi opravdu větříček.”
  • Zamlčení: Záměrně pominout důkazy, které by odporovaly našemu závěru. Příklad: “Budu péct chleba a vy mi budete pomáhat. Toho
    porcovacího nože si nevšímejte, ten zde mám kvůli myším.”
  • Lež: Vědomě tvrzená nepravda, zpravidla opakovaná. Příklad: “Jsem vegetariánka,” zaskuhrala babizna z Perníkové chaloupky.
  • Nevyvratitelnost: Tvrdit něco, co nelze nijak smysluplně vyvrátit či potvrdit. Příklad: “Ta babizna je určitě uhranutá, proto nás chce sníst.”
  • Svůdná názornost: Popsat okrajovou událost barvitě a s detaily, které mají vzbudit zdání, že jde o obvyklý stav věcí. Příklad: “Když nám doma vždycky v sobotu po obědě tatínek ukazoval, jak se na lopatu sedá, rád říkal, že to se zavřenýma očima prostě nejde. A vy že byste to dokázala i poslepu?”
  • Odvedení pozornosti: Předložit nesouvisející důvody, fakta
    a tvrzení s cílem zmást protistranu. Příklad: “Jen se posaďte, stařenko. Ta lopata je krásně vyřezávaná. Četl jsem, že se na ní sedí mnohem pohodlněji než na motyce. Vy jste zhubla?”
  • Chybné dilema: Předložit dvě řešení jako jediná možná, byť ve skutečnosti existují i jiná řešení. Příklad: Buď vás oba rychle a bezbolestně upeču, nebo vás vykrmím perníkem tak, že budete obézní a zahynete pomalu ve strašných mukách. Tak si vyberte.”
  • Kluzký svah: Předpokládat, že drobná změna na začátku musí nutně vést k řetězci souvisejících nežádoucích důsledků. Příklad: “Jeníčku, nejez ten perník. Sníš jeden dva, zachutná ti to a než se nadějeme, zbaštíš té staré paní celou její chaloupku. Kde pak bude bydlet?!”

Chybné útoky

  • Útok na osobu: Předložit nesouvisející výhrady vůči protistraně, nikoli vůči jejímu argumentu. Příklad: “Nikdy bych nevěřil člověku, který má na nose bradavici s chlupem.”
  • Útok na nezávislost mluvčího: Odmítnout závěr protistrany jen proto, že by takový závěr byl pro protistranu výhodný. Příklad: “Ty děti si to celé vymyslely. Chtějí mě poslat do vězení, aby si mohly v perníkové chaloupce otevřít vlastní prodejnu.”
  • Útok na původ tvrzení: Odmítnout tvrzení kvůli tomu, kde se
    vzalo či kdo ho původně zastával. Příklad: “Pečení dětí je překonaný zvyk, se kterým kdysi přišly jezinky. Teď je jiná doba, teď jíme zvířata.”
  • Nelichotivé zařazení: Odmítnout tvrzení proto, že je podobné stanovisku nežádoucí osoby nebo skupiny. Příklad: “I čerti říkají, že uloupnout si trochu perníčku nikomu neublíží.”
  • Přesunutí důkazního břemene: Odmítnout hájit své tvrzení a předpokládat, že hájit by se měla protistrana. Příklad: “Tatínku, ta babizna nás chtěla sníst! Ať dokáže, že
    to není pravda!”
  • Figurína: Vytvořit zkreslenou a oslabenou verzi argumentu protistrany, ten pak odmítnout. Příklad: “Děti se prý nejí, protože je to proti přírodě. To bych si jako měla i přestat čistit zuby, protože čisté zuby jsou proti přírodě?!”

Jiné argumentační fauly

  • falešné dilema – všechno, nebo nic: vyvolávání dojmu, že existují pouze dvě ostře oddělené možnosti, přestože jich ve skutečnosti jich je celá řada, nejsou uznávány neutrální, či kompromisní názory, není rozeznávána komplexita problémů, u nichž není snadné najít jediné jasné vysvětlení – například: “Kdo nejde s námi, jde proti nám.”
  • šikmá plocha: tvrzení, že určitý krok nutně povede k sérii neblahých následků – například: “Lžeš. Kdo lže, ten krade. Kdo krade, může i zabít. S vrahem se nebudu bavit!”
  • argument oslovující nevědomost: varianta falešného dilematu – z nedokazatelnosti pravdivosti faktu nelze vyvodit závěr, že jde o lež a naopak – například: “Nelze dokázat, že Bůh existuje, tudíž Bůh neexistuje.”
  • falešná stopa – úhybný manévr: snaha odvést diskusi jinam ve chvíli, kdy dojdou argumenty
  • unáhlené zobecnění: takový argument předpokládá, že vlastnost části / jednotlivce / okrajová událost je zároveň i obvyklou vlastností celku – například: “Bleskový průzkum v domově důchodců potvrdil, že lidé jsou spokojeni s politikou prezidenta.”
  • dovolávání se autority: odkazování na autoritu, obvykle ze zcela jiného oboru nebo užití falešného dilematu, pokud existuje i autorita tvrdící opak – například: “Podle XY je toto pravda, proto je to pravda.”

Tipy

  • Schopnost odhalit manipulaci a bránit se jí zvyšuje vzdělanost, rozhled, zkušenosti s podobnými praktikami a svobodný přístup k informacím. Naší odolnost naopak oslabuje identifikace s davem, v davu ztrácíme svou individualitu a osobní zodpovědnost.
  • Nejspíš je zbytečné vysvětlovat cokoliv někomu s úmysly nečistými, či někomu, kdo se ztratil v moři své subjektivní pravdy projevené neschopností nebo spíše odporem rozumět v jeho skutečném, ne domnělém významu.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Lež: je jeden z klamů, druh manipulace, je nástrojem zbabělců. Lež je nepravdivý výrok, většinou s vědomým záměrem oklamat druhé za účelem získání nějaké výhody (chci → zalžu → mám), získání majetku, vítězství v diskuzi, diskreditace protivníka, zachování či vylepšení pověsti, odvrácení ztráty, vyhnutí se trestu, ale je i lež milosrdná (například o zdravotním stavu).
  • Manipulace: označuje snahu o působení na myšlení a chování druhé osoby či více osob v negativním smyslu.
  • Propaganda: je vnímána jako rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání anebo zesílení určitých postojů nebo jednání mas ovládaných skupinou, která dané mase vládne pomocí ideologie. Propaganda byla původně definována jako šíření neobjektivních a předpojatých idejí a názorů, často za použití lží a klamu. Propaganda ale nemusí být založena na podvodu a přímé lži, a nemusí být vždy spjata pouze s totalitními režimy. Dnes je propaganda definována jako ovlivňování veřejného mínění pomocí prostředků politických symbolů, případně jako management skupinových postojů prostřednictvím manipulace symbolů. Cílem je předat příjemcům určitý názor či úhel pohledu, přičemž je snaha docílit toho, aby tento názor či myšlenku publikum “dobrovolně” přijalo za své. Propaganda je obvykle spojována s válkou a mocí. Propaganda říká lidem, co si mají myslet, vzdělání by je mělo učit myslet.
  • Příjem nových informací: to, zda nás osloví nové informace, se řídí určitými zákonitostmi. Nestačí tzv. objektivní fakta. Ta mohou být pro jednoho argumentem, pro druhého útok na jeho identitu.

Externí

Knihy