Obsah stránky

Základní informace

Krev je kapalná tkáň rozvádějící nejrůznější potřebné substance po těle, například krevní elementy (červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky), plyny (kyslík), živiny (glukózu) a stopové prvky, transport buněk (leukocyty) a další substance (aminokyseliny, lipidy, hormony), dále odvádí odpadní produkty (oxid uhličitý, kyselina mléčná). Jednotlivé funkce napomáhají k dosažení homeostázy, tzn. stálosti vnitřního prostředí organizmu. Kapalným médiem krve je plazma. Člověk má 5-6 litrů krve. Nejvíce krve je v žilách, kosterních svalech a plicích – vždy se přesune tam, kde je právě potřeba. Denní produkce je 50 mm3, tj. 18 litrů za rok, 3krát ročně se krev obměňuje.

Krvetvorba

Jedná se o proces tvorby krve v organizmu.

Tvorba po porodu a dále

  • kostní dřeň: je to tkáň uvnitř kosti, kde probíhá krvetvorba
  • kmenové buňky: v kostní dřeni vznikají jednotlivé linie vývoje krevních elementů, které jsou odvozeny z této jediné skupiny buněk
  • řízení krvetvorby: velkou roli v řízení hrají dva hormony – v ledvinách vznikající erytropoetin a v játrech trombopoetin

Složení krve

Krevní plazma (krevní sérum)

Je to nažloutlá tekutina o objemu 2,8-3,5 litru. Hodnota pH je 7,4 ± 0,04. Plazma obsahuje 93 % vody a další rozpuštěné látky:

  • organické látky: plazma jich obsahuje cca 6 %. Plazmatické (sérové) bílkoviny (proteiny) jsou zastoupeny mnoha druhy proteinů pocházejících z různých buněk. Nejvíce zastoupena je bílkovina albumin, cca 55-65 % celkové bílkoviny v séru. Je syntetizován v játrech a jeho tvorba závisí na příjmu aminokyselin. Funkce plazmatických bílkovin jsou následující:
    • udržování koloidně-osmotického tlaku
    • transport důležitých látek, například hormonů, vitaminů, lipidů, bilirubinu, léků
    • výživová (nutriční) funkce
    • udržování acidobazické rovnováhy – rovnováha mezi kyselými a zásaditými látkami
    • hemokoagulace (jeden z dějí pro zastavení krvácení – hemostázy) a fibrinolýza (další z dějů hemostázy)
    • obranné reakce organismu – humorální imunita
  • anorganické látky: plazma jich obsahuje cca 1 %
    • kationty:
      • sodík: 136–148 mmol/l – důležitý pro udržení stálého osmotického tlaku, objemu a pH prostředí tekutiny v těle uložené mimo buňky.
      • draslík: 3,7–5,0 mmol/l – důležitý pro vzrušivost (excitabilitu) nervů a svalů, hlavně srdeční svaloviny (myokardu).
      • vápník: 2,15–2,61 mmol/l – důležitý pro nervosvalový přenos, stažitelnost srdečního svalu, srážení krve. Ovlivňuje propustnost buněčných membrán.
      • hořčík: 0,66–0,94 mmol/l – má tlumivé účinky na nervovou dráždivost, je důležitý pro aktivitu enzymů.
      • železo: muži 12–27 μmol/l, ženy 10–24 μmol/l – je důležité pro tvorbu hemoglobinu v kostní dřeni, je součástí enzymů uplatňujících se při biologických oxidacích.
      • měď: 12–22 μmol/l – je součástí některých enzymů, má význam pro krvetvorbu.
    • anionty:
      • chloridy: 95–110 mmol/l – se sodíkem se podílí na udržování stálého objemu (osmolality) a pH prostředí tekutiny v těle uložené mimo buňky.
      • hydrogen-karbonát: 22–26 mmol/l – důležitý pro transport kysličníku uhličitého a je součástí nárazníkové soustavy (pufrů). Je nestálý, snadno zaniká a snadno se tvoří
      • anorganický fosfor: 0,6–1,4 mmol/l – je součástí nárazníkové soustavy (pufrů).
      • jód: 276–630 μmol/l – důležitý pro tvorbu hormonů štítné žlázy.
  • další látky:
    • glukóza: 3,3–6,1 mmol/l
    • aminokyseliny: 2,3–3,9 mmol/l
    • močovina: 3,0–7,6 mmol/l
    • lipidy: 4–9 g/l
    • triacylglyceroly: 0,5–1,8 mmol/l
    • fosfolipidy: 1,8–2,5 g/l
    • kreatinin: 55–110 μmol/l
    • cholesterol (celkový): 3,5–5,2 mmol/l
    • bilirubin: 3,3–18,0 μmol/l
    • laktát: 0,55–2,22 mmol/l
    • vitaminy
    • glykemie (krevní cukr): koncentrace glukózy v krvi. Referenční hodnoty glykemie na lačno se pohybují mezi 3,3-6,6 mmol/l v kapilární krvi.
    • hypoglykemie: hodnota nižší než 3,3 mmol/l – pokles glykemie pod dolní hranici normy. Při hypoglykemii je ohroženo zásobování mozkové tkáně glukózou. Těžší hypoglykemie je provázena neklidem, opocením a třesem, při dalším poklesu glykemie dochází k poruše vědomí. Člověk se musí rychle najíst.
    • hyperglykemie: hodnota vyšší než 5,5 mmol/l – na lačno pro nediabetika zvýšená hladina. Chronická hyperglykemie je základním projevem cukrovky (diabetes mellitus). Můžeme se však setkat i s přechodnou nediabetickou hyperglykemií. Vedou k ní všechny situace, kdy je zvýšená hladina katecholaminů, glukokortikoidů a dalších stresových hormonů, včetně řady akutních onemocnění. Změna regulace metabolismu glukózy vedoucí k hyperglykemii provází také zánětlivé stavy.

Erytrocyty – červené krvinky

  • krevní barvivo hemoglobin: na něj se váže kyslík, který způsobuje červené zbarvení krve
  • funkce: transport dýchacích plynů mezi plícemi a tkáněmi – erytrocyty donášejí kyslík k buňkám jednotlivých tkání těla a místo něj poté naváží oxid uhličitý, který je transportován krvinkou do plic, odkud ho vydechujeme z těla pryč

Leukocyty – bílé krvinky

  • součást imunitního systému: je jich méně než červených krvinek, leukocyty se dále dělí na:
    • granulocyty:
      • neutrofilní: nejpočetnější druh ze všech leukocytů – jejich úkolem je pohlcování bakterií a jejich likvidace
      • eozinofilní: hrají důležitou roli při alergických reakcích – fagocytují komplex alergen-protilátka, tj. mají schopnost pohlcovat cizorodé částice či poškozené buňky
      • bazofilní: mají specifickou granulu obsahující například histamin a heparin – ten s dalšími látkami zahajuje alergickou reakci
    • agranulocyty: monoklonální leukocyty
      • lymfocyty: tvoří až 30 % z celkového počtu leukocytů, dále se dělí na:
        • B-lymfocyty: zajišťují tzv. buněčnou (protilátkovou) imunitu
        • T-lymfocyty: ty se starají o celkovou regulaci imunitní odpovědi, tedy aby reakce nebyla přehnaná a nedošlo k poškození vlastního organismu
      • monocyty: velké buňky, které v krvi cirkulují 12 hodin až několik dnů, následně se přesunou do tkání, kde se diferencují na makrofágy. Monocyty hlídají výskyt cizorodého materiálu. Umí vystavit bakteriální antigen a takto “oznámit” zbývajícím leukocytům přítomnost nepřítele.

Trombocyty – krevní destičky

Jsou to nejmenší formované krevní elementy. Množství destiček je celý život stejný, ale musí se neustále obměňovat, protože jejich životnost je jen asi 9–12 dní.

  • hemostáza (zástava krvácení): hemostáza zajišťuje tekutost krve a v případě poruchy cévní stěny vede k zástavě krvácení. Ihned po porušení cévní stěny nastává vazokonstrikce, která je výsledkem působení serotoninu. Znamená to, že se céva stáhne. V místě poranění se během několika vteřin aktivují trombocyty. Následně tyto aktivované krevní destičky přilnou na poraněnou cévu, vzájemně se splétají a shlukují se do agregátů. Takto vzniklý útvar trombocytů se nazývá destičkový trombus, který uzavře otevřenou cévu. Pak následují ještě další procesy ke zhojení rány.

Vybrané funkce krve

Transport

  • dýchacích plynů:
    • kyslík: transportérem je molekula hemoglobinu
    • oxid uhličitý: většina oxidu uhličitého je transportována krví ve formě iontů bikarbonátu
    • vodíkové ionty
  • živin
  • hormonů
  • vitaminů
  • zplodin metabolismu

Termoregulace

  • optimální tělesná teplota: je nezbytnou funkcí organismu člověka bez ohledu na podmínky okolního prostředí, protože relativně stálá tělesná teplota je nutná pro normální činnost metabolismu a průběh enzymatických reakcí. Tělesná teplota je dána výsledkem mezi příjmem, produkcí a výdejem tepla. Rovnováhu mezi těmito ději zajišťuje termoregulace.
  • teplo v organismu: vzniká především jako vedlejší efekt metabolických procesů a důsledek svalové práce. V klidu je například 56 % tepla produkována ve vnitřních orgánech, ve svalech cca 18 %, zbytek tepla je produkován mozkem a ostatními tkáněmi. Při fyzické námaze může podíl svalové práce stoupnout až na 90 %.
  • krev: cévní systém přenáší teplo velmi dobře z tělního jádra na periferii, kde krev je dobrou vodicí látkou. Regulací průtoku krve podkožními žilními pleteněmi je možné významně ovlivnit ztráty tepla, kdy protiproudový mechanismus, tedy teplá tepenná krev tekoucí z jádra na periferii předává teplo chladnější krvi žilní vracející se zpět.

Imunitní reakce

Tipy

  • Je užitečné nechat si provést vyšetření krevního obrazu, které patří k základním vyšetřením. To slouží ke zjištění stavu vašeho těla. Ze získaných hodnot je možné usoudit na případné zdravotní problémy. Rozbor dokáže odhalit spoustu potíží, od banálních infekcí až po závažná onemocnění. Díky preventivnímu vyšetření se mohou začít řešit problémy dříve, než se rozvinou.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Glykemie: krevní cukr, koncentrace glukózy v krvi.
  • Krevní tlak: tlak, kterým působí protékající krev na stěnu cévy.
  • Krevní obraz – hodnoty: vyšetření ze vzorku žilní krve pro zjištění různých hodnot, ze kterých je možné usoudit na případné zdravotní problémy buď z nedostatku nebo nadbytku oproti referenčním hodnotám .

Externí

Knihy

  • Krev (K351) – Ulrich Strunz; Euromedia, 2017 – ISBN 978-80-7549-402-3
    Tajemství našeho “tekutého” orgánu.