Obsah stránky

Základní informace

Myšlení je spjato s vnímáním, představami, pamětí a řečí. Jedná se o poznávací proces. Znamená v širším slova smyslu souhrn všech vědomých mentálních (psychických) činností, v užším slova smyslu jejich nejsložitější a patrně jen člověku vlastní část, která je schopna abstrakce a reflexe. Jedná se o jeden z poznávacích (kognitivních) procesů. Myšlení umožňuje nacházet vzájemné vztahy (souvztažnost, korelaci) a řešit problémy. Myšlení pomáhá k praktickému i teoretickému zvládání světa.

Funkce myšlení

Výsledkem myšlení jsou nové poznatky, které mohou, ale také nemusí, být správné. Myšlení vyžaduje čas, jistý odstup od bezprostřední situace, soustavnost a představu cíle; kdo je nemá, jedná „bezmyšlenkovitě“. Odstup, zkušenost a zobecnění představují tu nejsilnější stránku člověka. Člověk nejprve formuluje problém nebo cíl, čímž si ho zpřesní a představí tak, že může začít hledat postupy jednání a řešení. Na to bezprostředně navazuje souzení a hodnocení, které posuzuje a porovnává dosažený stav s cílovým, zkušenost s představou. Podstatnou funkcí myšlení je také spojování, hledání podobností a souvislostí.

Funkcí myšlení je:

  • formování pojmů (termínů): stanovení významu nebo obsahu pojmu buď definicí (jednoznačný určením významu nějakého pojmu) nebo výčtem (co vše pod daný pojem patří, například pojem stůl zahrnuje pracovní stůl, kancelářský stůl, jídelní stůl atd.), a to tak, abychom něčemu porozuměli
  • rozpoznávání a nacházení vztahů: rozpoznávání a nacházení toho, že něco má s něčím nějakou vazbu, s něčím souvisí
  • usuzování: myšlenkový proces, kdy na základě informací docházíme k závěrům
    • dedukce: od předpokladů se dochází k závěru z těchto předpokladů vyplývajícího, přičemž odvozování je jisté (důkaz), nikoliv jen pravděpodobné (doklad). Jedná se o vyvození závěrů pro konkrétní případ z obecných pravidel – z obecného usuzujeme na jednotlivé. Příklad: Einstein je člověk (předpoklad) – člověk je smrtelný (předpoklad) – Einstein je smrtelný (dokázaný závěr).
    • indukce: opak dedukce – od jednotlivého k obecnému. Stanovujeme obecná pravidla na základě konkrétních případů. Příklad: Einstein je smrtelný (předpoklad) – Einstein je člověk (předpoklad) – všichni lidé jsou smrtelní (hypotéza o obecném). Hypotéza je sice splnitelná, ale stále k ověření / vyvrácení.
  • rozhodování: součástí rozhodování je řešení problémů
  • řešení: například vzniklých či poznaných problémů
  • vytváření něčeho nového: myšlením vzniká něco, co tu ještě nebylo nebo o čem jsme nevěděli

Druhy myšlení

Myšlení se může dělit dle různých parametrů na:

Rychlé (Systém 1) – Pomalé (Systém 2)

  • Systém 1 (rychlý): funguje automaticky a rychle, s malým nebo žádným úsilím a bez pocitu úmyslné kontroly
  • Systém 2 (pomalý): přiděluje pozornost vědomým duševním činnostem, které ji vyžadují, včetně složitých výpočtů; pokud je pozornost odvedena jinam, jsou tyto činnosti přerušeny – činnost tohoto systému bývá často spojována se subjektivním prožitkem jednání, volby a soustředění

Fixní – Růstové

  • fixní: toto myšlení mají lidé nepoučitelní, případné úspěchy neustále dokazují tím, jak jsou chytří, brání se náročným úkolům, aby se neztrapnili, kdyby to nezvládli, neodstraňují své chyby a nedostatky – fixní nastavení mysli se u dětí upevňuje tím, když je neustále chválíme a říkáme jim jak jsou chytré a inteligentní, jaký mají talent
  • růstové: toto myšlení je možné rozvíjet učením – je to namáhavé, je potřeba stále něco překonávat, být vytrvalý, přiznávat a napravovat chyby a tím zvyšovat obecně odolnost, to potom vede k růstu – děti můžeme v neomezeném rozsahu chválit za pokrok, za to, čeho dosáhly procvičováním, studiem, vytrvalostí, motivovat je k překonávání výzev, učit se z chyb

Konkrétní (praktické) – Názorné – Abstraktní (teoretické)

  • konkrétní: provádí se přímo s praktickými objekty, myslíme tím, že to uděláme – metoda pokus a omyl – tato varianta je nepraktická a nesmírně zdlouhavá
  • názorné: než začneme něco dělat, představíme si, jakým způsobem by to šlo udělat – tato varianta je praktičtější a rychlejší
  • abstraktní: nevybavujeme si žádné objekty, přemýšlíme abstraktně, pracujeme s pojmy a symboly – takto probíhá například řešení matematických rovnic

Analytické – Syntetické

V praxi se často uplatňují oba druhy myšlení – nejprve proběhne analýza a následně syntéza.

  • analytické: rozebereme celek, rozdělíme ho na menší části a analyzujeme
  • syntetické: slučujeme poznatky a fakta do jednoho celku, záměru, konceptu

Konvergentní (sbíhavé, sbližující se) – Divergentní (rozbíhavé)

Často se uplatňují oba druhy – nejprve aplikujeme divergentní myšlení a následně konvergentní.

  • konvergentní: hledáme jedno správné řešení – orientace na vyvození jediné nejlepší nebo nejčastěji správné odpovědi na danou otázku – používá se jako nástroj při řešení kreativních problémů. Umožňuje vyvozování závěrů na základě logického uvažování. Dnešní vzdělávací systém má sklon se příliš koncentrovat na hledání jedné správné odpovědi, kterou odměňuje, zatímco špatné odpovědi trestá. Studenti tak často nechtějí riskovat hledání nových cest a alternativních řešení.
  • divergentní: vyhledáváme všechny možné alternativy řešení – obvykle je produkováno mnoho kreativních myšlenek, které jsou následně vyhodnocovány – například brainstorming, volné psaní

Vlastnosti myšlení

Vlastnosti se uplatňují při řešení úloh, které nelze řešit aplikací získaných zkušeností. Tyto úlohy se označují problémy, kde problém je situace, úloha, činnost, kterou má člověk vyřešit nebo vykonat, přičemž mu nejsou známy způsoby řešení.

  • šířka (rozhled): jakou šíři poznatků a problémů jsme schopni v myšlení zahrnout či řešit
  • hloubka: nakolik jsme s to proniknout do detailu problému (např. pomocí analýzy)
  • přesnost (spolehlivost): nakolik jsou naše myšlenky logicky a prakticky správné
  • samostatnost: schopnost řešení problémů může být více či méně podmíněna pomocí dalších
  • pružnost (flexibilita): schopnost odpoutat se od zažitých stylů myšlení a najít ten, který je pro daný problém nejefektivnější
  • kritičnost: schopnost podrobit kritické analýze jednotlivé poznatky, ale i postupy řešení problému
  • rychlost: pohotovost při nalezení správného postupu – opak pomalosti

Formy myšlení

Rozumí se řečová podoba, ve které jedinec vyjadřuje výsledky svého myšlení, ke kterým dospěl prostřednictvím myšlenkových operací.

  • pojem: je to základní forma myšlení, řečové vyjádření obecných a podstatných znaků předmětů a jevů. Každý předmět má více znaků, kterými se vyznačuje, a tím se odlišuje od ostatních, například: jablko, hruška, švestka, ovoce, vitaminy, zdraví). Je vyjadřován slovem nebo skupinou slov. Vymezení obsahu pojmu se nazývá definicí.
  • soud: vyjadřuje vztah mezi dvěma a více pojmy. Je vyjádřen oznamovací větou, kdy něco tvrdíme nebo popíráme, například: jablko je ovoce, není zelenina. Soudy vytváříme vlastním myšlením nebo je přebíráme od ostatních.
  • úsudek: vyjadřuje vztah mezi dvěma nebo více soudy. Soudy, z nichž vychází úsudek, se nazývají předpoklady (premisy). Prostřednictvím myšlenkových operací docházíme k novému soudu, který se nazývá závěr, například: jablko, hruška, švestka jsou ovoce, ovoce obsahuje vitaminy, ovoce je zdravé pro organismus, vitaminy jsou zdravé pro organismus.

Poruchy myšlení

Poruchy dynamiky myšlení

  • útlum, zpomalení myšlení: celkové zpomalení tempa myšlení, jednostrannost myšlenek, opožděné reakce, trvá dlouho, než jedinec začne odpovídat, odpovídá velmi pomalu. Bývá spojeno s pomalým vybavováním, obtížným soustředěním a snadnou unavitelností. Vyskytuje se např. u depresí nebo u mentálně postižených lidí.
  • zrychlené myšlení: překotné myšlení, může se stupňovat až v myšlenkový trysk, rychlost řeči někdy ani nemusí stačit tempu uvažování, může působit dojmem, že se vyjadřuje nesouvisle, „polyká“ slabiky, nedokončuje slova.

Poruchy struktury myšlení

  • ulpívavé myšlení: setrvává u jednoho slova nebo jedné představy
  • nevýpravné myšlení: jedinec obsahem zůstává u jedné myšlenky, tématu, představy a stále se k ní vrací, aniž by ji jakkoli rozvíjel dále
  • zabíhavé myšlení: jedinec skáče a odbočuje do detailů, říká nepodstatné podrobnosti, vedlejší myšlenky, myšlení se příliš rozvětvuje a ztratí linku, neodlišuje důležité a podstatné od nepodstatného
  • paralogické myšlení: ztrácí logické vazby, vytváří nové logické souvislosti a celky (neologismy) či nová slova, jednotlivé myšlenky na sebe navazují podle povrchních podobností a náhodných asociací, jeví se zcela nesrozumitelně
  • nesouvislé myšlení: postrádá zcela logické vazby, narušena forma i obsah, věty a slova nedávají smysl
  • obsedantní, nutkavé myšlení: vracející se, opakující se a vnucující myšlenky a představy, obtěžující a nedokáže je potlačit, neodbytné obavy
  • katatymní myšlení: emotivita, nálada narušuje myšlenkový proces, pozitivní energie zabarví myšlenky optimisticky a s nadějí, negativní pesimismus a beznaděj
  • autistické: je izolované od okolního světa, subjektivní představy a fantazie nahrazují realitu, ponoření se do vnitřního světa
  • plané mudrování: rozvíjení neplodných dlouhých úvah o nepodstatných věcech nebo samozřejmostech
  • symbolické myšlení: používá obtížně pochopitelné individuálně upravené symboly a symbolické významy nacházející se vždy a ve všem
  • paranoidní myšlení: vše vztahuje na svoji osobu i neutrální situace, vidí vždy ohrožení, nepřátelství a podezřívá okolí
  • tangenciální myšlení: odpovědi se k otázce vůbec nevztahují či s ní souvisí pouze nepřímo (jeden o voze, druhý o koze)
  • nelogické myšlení: daný člověk dospívá k názorům, které nejsou logické, například rodiče jsou lidé, kteří vás vychovali, tedy co vás vychovává může být rodiči – tedy i např. zelenina, ovoce – vše vás něco naučí
  • zvukové asociace: výběr slov závisí spíše na zvukové než významové podobnosti

Poruchy obsahu myšlení

  • bludy: mylné přesvědčení, jejímž základem je chorobný stav. Bludy jsou nepodložená a nevyvratitelná přesvědčení, která neodpovídají realitě, ale mají vliv na jednání a prožívání (depresivní, expanzivní a paranoidní).

Chyby v myšlení – kognitivní (poznávací) zkreslení

Jedná se o systematické, opakované chyby v myšlení, rozhodování, odhadech, vzpomínkách, zapamatování a jiných myšlenkových procesech, přičemž závěry o jiných lidech a situacích mohou v těchto případech být vyvozeny nelogickým způsobem. Častým spouštěčem myšlenkových zkreslení a mentálních zkratek jsou okolnosti zpracování informací:

  • nedostatek času pro zpracování informace
  • nedostatek informací nebo nedostatečné vysvětlení
  • příliš mnoho informací najednou
  • výběrová (selektivní) paměť a ovlivnění na základě už dříve zpracovaných informací

Výběr známých zkreslení

  • apofenie: tendence vnímat smysluplné vzorce v náhodných datech
  • efekt nadměrné sebedůvěry: lidé mají tendenci nadhodnocovat své schopnosti, vyhlídky a šance na úspěch
  • efekt nejednoznačnosti: sklon volit možnosti, u kterých je známá pravděpodobnost příznivého vývoje
  • haló efekt: ovlivnění obecným prvním dojmem, kterým na nás určitý jedinec zapůsobil kladně či záporně
  • klam dostupnosti: při rozhodování upřednostňujeme informace, které si snadno zapamatujeme, snadno vybavíme, které jsou snadno dostupné
  • klam přeživších: logický klam založený na vyšší viditelnosti těch, kteří “přežili” určitý proces
  • kotvení: jedná se o lidskou tendencí spoléhat se při rozhodování na jednu informaci či fakt, zejména s důrazem na první informaci (kotvu), byť nemusí být relevantní, úplná či pravdivá. Například při obchodování se na počátku zvolí velmi vysoká cena, ze které se následně sleví. Tato zlevněná cena je ale vyšší, než by byl původně kupující ochoten zaplatit.
  • potvrzovací zkreslení (konformační): tendence člověka upřednostňovat ty informace a výklady, které podporují jeho vlastní názor, a naopak ignorovat nebo podceňovat ty, které jsou v rozporu s jeho přesvědčením, případně vykládat nejednoznačné informace tak, aby byly v souladu s jeho názorem
  • problém zpětného pohledu: sklon vidět minulé události jako předvídatelné, ačkoli se v době, kdy k nim teprve mělo dojít, předvídatelné nezdály
  • pštrosí efekt: rozhodnutí ignorovat nebezpečné či nepříjemné informace. Z tohoto zkreslení vychází i prokrastinace – chronické odkládání povinností a úkolů na pozdější dobu.
  • stádový efekt: tendence přijímat myšlenky a názory, které zastávají i ostatní, zejména pokud začne narůstat počet lidí zastávající tento názor, když se zvyšuje jeho “popularita” bez ohledu na fakta
  • stereotypizace: předpoklad, že jednotlivci nebo i skupiny mají určité vlastnosti. Jedná se o “škatulkování” bez důkazů, často jde o předsudky. Stereotypy jsou často spojeny s emocemi.
  • základní atribuční chyba: nevnímání událostí jako zcela náhodného dění, neboť pro lidi je snesitelnější věcem rozumět a mít pro ně vysvětlení
  • zkreslení sloužící sobě: tendence vidět a hodnotit své chování shovívavější než chování druhých

Podrobně viz Kognitivní (poznávací) zkreslení

Tipy

  • Přemýšlet můžeme pouze o věcech, které umíme pojmenovat nebo popsat formou řeči. Když jej nemáme, vytvoříme si pojem nový na základě podobnosti. Bez řeči bychom myslet nemohli.
  • Myslet, to bolí.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Kognitivní (poznávací) zkreslení: je systematická, opakovaná chyba v myšlení, rozhodování, odhadech, vzpomínkách, zapamatování a jiných myšlenkových procesech, přičemž závěry o jiných lidech a situacích mohou v těchto případech být vyvozeny nelogickým způsobem.
  • Řešení problémů: nebo také hledání řešení patří mezi myšlenkové schopnosti a dovednosti a je součástí rozhodování.

Externí

Knihy