Obsah stránky

Základní informace

Trávicí soustava (trávicí či gastrointestinální trakt – GIT) zajišťuje příjem potravy, její mechanické a chemické zpracování, vstřebání živin, vyloučení nestrávených a nestravitelných zbytků. Cílem je získání živin z potravy, tedy trávení. Člověk má trávicí soustavu dlouhou téměř 8 metrů a ve svém průběhu se člení, kroutí a různě rozšiřuje. Probíhá od ústního až k řitnímu otvoru a je tvořena dvěma typy orgánů. Zatímco orgány trávicí trubice tvoří především dostatečně velkou plochu k trávení a vstřebávání živin, druhý typ orgánů, žlázy (např. játra, slinivka břišní), vylučují enzymy a jiné látky sloužící k trávení.

Energii získávají buňky z chemických vazeb přítomných v nejmenších složkách potravin, kterými jsou potravinové makromolekuly – sacharidy, tuky a bílkoviny, které tělo zpracovává na molekuly menší, z nichž čerpá energii. V první fázi tohoto procesu je trávení jako celek – makromolekuly jsou postupně zpracovávány na malé podjednotky: sacharidy se rozkládají na jednoduché cukry, bílkoviny na aminokyseliny a tuky na glycerol a mastné kyseliny. Takto natrávené již mohou vstoupit do vnitřního prostředí buňky (cytosolu), kde bude následovat celá kaskáda reakcí, tedy jejich postupná oxidace.

Funkce v těle

Dutina ústní

Je počátkem trávicí soustavy člověka. Patří sem:Skládá se ze zubů, jazyka a slinných žláz. Prostor mezi zuby a tvářemi a rty se označuje jako předsíň dutiny ústní.

  • Zuby: zajišťují mechanické zpracování potravy.
  • Jazyk: na jeho povrchu jsou chemoreceptory zvané chuťové pohárky, díky kterým vnímáme 4 základní chutě jídla: sladkou, slanou, hořkou a kyselou. Receptory mají své specifické umístění: pro chuť sladkou na špičce, pro slanou na krajích, pro kyselou na krajích a na středu, pro hořkou uprostřed zadní části jazyka.
  • Slinné žlázy: jsou žlázy exokrinní, vylučující sliny. Sliny obsahují vodu, enzym ptyalin, který rozkládá škrob, a mucin (hlen, zajišťující spojení potravy a vazkost slin). Dále čistí zuby a remineralizují sklovinu.

Trávicí trubice

Tvoří ji:

  • Hltan: je společná část dýchací a trávicí soustavy. Tvoří také přechod mezi výše umístěnou ústní dutinou a níže umístěným jícnem a hrtanem. Potrava by měla vždy procházet do hltanu – hrtanová příklopka se po každém polknutí zavře a zamezí soustu vstup do hrtanu. V opačném případě by totiž mohlo vdechnutí sousta mít smrtelné následky. Hltan má následující části:
    • nosohltan
    • ústní část hltanu
    • hrtanová část
  • Jícen: je přibližně 25-32 centimetrů dlouhá trubice o průměru cca 2,5 centimetru. Je tvořen hladkou svalovinou, která vyvolává rytmické pohyby (peristaltika), které posouvají potravu do žaludku.
  • Žaludek: je rozšířená část trávicí trubice o objemu 1 až 2 litry. Nachází se pod levou brániční klenbou. Probíhá v něm mechanické a chemické trávení:
    • mechanické trávení: zajišťují stahy žaludku, následně pak vzniká trávenina (chymus)
    • chemické trávení: probíhá za účasti kyseliny chlorovodíkové a enzymů pepsinu, chymozinu a částečně i lipázy. Funkcí kyseliny chlorovodíkové je ničení bakterií, nabobtnání bílkovin (usnadnění jejich dalšího trávení), aktivace pepsinu. Její koncentrace v žaludku je asi 0,4 %. Chymozin sráží mléčnou bílkovinu, vyskytuje se především u kojenců. Lipáza slabě štěpí tuky na glycerol a mastné kyseliny.
    • stěny žaludku: jsou chráněny vrstvou hlenu (mucinu), jejímž porušením vznikají žaludeční vředy.
    • části žaludku: česlo (kardia – zaústění jícnu do žaludku), klenba (fundus – horní část), tělo (korpus – 3/4 žaludku), předsíň (antrum – neobsahuje řasy jako tělo), vrátník (pylorus – přechod do dvanáctníku s cirkulárním svěračem – tudy se propouští trávenina).
  • Tenké střevo: Je to část trávicí trubice o průměru 3 centimetrů a délce 3 až 6 metrů. Jeho povrch je zvětšen (až na 300 m2) pomocí klků, což jsou útvary vysoké kolem 1 mm, které vyčnívají do prostoru střeva. V tenkém střevě dochází ke konečnému natrávení potravy a vstřebání většiny živin. Tenké střevo se dělí na:
    • dvanáctník: dlouhý je cca 25 cm – do něj jsou zaústěny:
      • slinivka břišní: zde se tvoří její šťáva složená z trypsinu (štěpí bílkoviny), lipázy a amylázy
      • žlučník: žluč vzniklá v játrech se zde zahušťuje a skladuje – žluč obsahuje žlučová barviva (bilirubin, biliverdin) a soli žlučových kyselin, které zajišťují emulgaci tuků
    • lačník: je to střední a nejdelší úsek tenkého střeva
    • kyčelník: poslední část tenkého střeva ústící do tlustého střeva – konečný úsek kyčelníku bývá často postižen při Crohnově nemoci.
    • Poměr délky lačníku a kyčelníku je u člověka v poměru cca 3:2 a hranice mezi nimi není přesná.
    • V tenkém střevě probíhá chemické trávení pomocí tří různých šťáv: střevní šťávy, šťávy slinivky břišní a žluči. Střevní šťáva je produkována žlázkami tenkého střeva a obsahuje erepsin (rozklad bílkovin), lipázy (rozklad tuků), amylázu (rozklad cukrů).
  • Tlusté střevo:
    • Poslední část trávicí trubice, která slouží k zahušťování potravy (nikoliv k jejímu trávení), probíhá zde vstřebávání zbylé vody, solí a vitaminů. Nachází se v něm také bohaté bakteriální osídlení. Díky symbiotickým bakteriím zde probíhají kvasné a hnilobné procesy (vzniká methan, amoniak,…) a také některé vitaminy – K, B12. Tlusté střevo se plní 4 – 8 hodin po příjmu potravy a vyprazdňuje zhruba po 18 hodinách. Poslední částí tlustého střeva je řiť se dvěma kruhovými svěrači. Řitním otvorem se při defekaci dostává z těla stolice. Stolici tvoří nestravitelné zbytky potravy, odloupané buňky epitelů, voda, anorganické látky, produkty rozkladu žlučových barviv (určují barvu stolice), odumřelé bakterie a produkty jejich metabolismu. Tlusté střevo se dělí na:
      • Slepé střevo a červovitý přívěšek: appendix vermiforis – obsahuje mikrobiom (zásobu), ze které dochází k jeho obnově v případě narušení například antibiotiky
      • Tračník: ten se dělí na:
        • vzestupný tračník
        • příčný tračník
        • sestupný tračník
        • esovitá klička
      • Konečník

Žlázy trávicí soustavy

Mezi žlázy trávicí soustavy patří slinivka břišní a játra. Obě tyto žlázy mají kromě svého fungování v rámci trávicí soustavy další neméně významné funkce. Slinivka reguluje hladinu cukru v krvi a játra jsou životně důležitým orgánem.

  • Slinivka břišní (pankreas)
    • Je podlouhlý orgán délky 14–18 cm, uložený svou nejširší částí v ohbí dvanáctníku. Je to žláza s obojí sekrecí – vnější i vnitřní. Slinivka se skládá z lalůčků (tubulů), vyúsťujících trubičkami do hlavního vývodu. Ten dále ústí do dvanáctníku. Tyto lalůčky zajišťují vnější sekreci, tj. tvoří trávicí šťávu obsahující trypsin, amylázu, lipázu a anorganické soli. Vnitřní sekreci, produkce hormonů regulujících hladinu cukru v krvi (inzulin, glukagon), zajišťují Langerhansovy ostrůvky. Tyto ostrůvky zabírají 2–3 % hmotnosti slinivky.
  • Játra
    • Jsou uložena v pravém podžebří a skládají se ze dvou větších a dvou menších laloků. Tyto laloky jsou spojeny v jaterní stopce (brance), kudy do jater vstupují vrátnicová žíla a jaterní tepna a vystupuje jaterní žíla a žlučovod. Základní stavební a funkční jednotkou jater je jaterní lalůček.
    • Játra váží asi jako mozek, přibližně 1,5 kg. Jsou nejteplejším orgánem (40 až 41 °C) lidského těla díky množství metabolických procesů, které zde probíhají. Jsou zásobním orgánem a hlavním metabolickým centrem organismu. Dále plní funkci detoxikační, termoregulační, rozpadají se zde červené krvinky a vzniká zde žluč. Játra jsou žlázou exokrinní (s vnější sekrecí).
      • Žluč: je vazká kapalina žlutohnědé barvy. Denně se jí tvoří 0,8–1 l. Barvu podmiňuje žlučové barvivo (bilirubin a biliverdin), vznikající rozkladem krevního barviva. Hořkou chuť žluči působí sodné soli žlučových kyselin. Žluč neutralizuje kyselou tráveninu ze žaludku, emulguje tuky, a tak umožňuje jejich lepší vstřebávání, podporuje peristaltiku střeva, umožňuje vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích, odvádí některé škodlivé látky a toxiny – např. bilirubin. Z jater je žlučovodem odváděna do žlučníku, kde se žluč skladuje a následně ústí do tenkého střeva (dvanácterníku).

Imunitní systém

Součástí trávicí soustavy je i imunitní systém chránící organismus před patogeny a toxiny.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

Externí

Knihy