Obsah stránky

Základní informace

V rámci internetu je troll účastník online diskusních fór, chatů či blogů, který začíná hádky, provokuje čtenáře a rozsévá neshody tím, že zveřejňuje záměrně provokativní, urážlivé nebo irelevantní (bezvýznamné, nedůležité, vedlejší) příspěvky k citlivým tématům. Cílem je znemožnit racionální a věcnou diskusi vyprovokováním ostatních uživatelů k negativním emočním reakcím nebo jinak narušit normální diskusi, například odkloněním od původního tématu debaty. Záměrem trolla bývá snaha vnutit představu, že odlišnost názorů je vždy nepřekročitelná, jakákoliv debata je nesmyslná, konfrontace je zbytečně bolestná a nikam nevedoucí. Trolla baví proces ničení. Jde o určitý patologický osobnostní rys (nemusí být ale vždy) posílený zdánlivou anonymitou internetu. Trolling je zbraní, nástrojem boje, nikoliv komunikací. Trolling je využíván k politickým i vojenským akcím. Trollové, ať placení či dobrovolní, bývají využíváni jako prostředek pro šíření propagandy, hoaxů a fake news.

Nesouhlas je jádrem demokracie. Demokratická společnost postupuje vpřed prostřednictvím debaty, diskuse, kompromisu a snahy najít společnou řeč a dohodnout se na přijatelném řešení.

Původní význam označoval v severské mytologii zlou nadpřirozenou bytost, démona, majícího podobu obra, skřeta či lidem podobných bytostí.

Techniky kremelských trollů

Kremelští trollové útočí na jádro demokracie: koncept uctivého veřejného dialogu. Prokremelské dezinformační kanály již několik let chrlí své „příběhy“ (narativy) podle určitých vzorců. Ty se dají vysledovat a pak je možné jim čelit. Web EUvsDisinfo.eu (anglicky), který dezinformace mapuje a analyzuje. Popisuje několik laciných triků rétoriky dezinformací:

Slaměný panák

  • Útok na názory nebo myšlenky, které dotyčný nikdy nevyjádřil. Například ruská státní televize RT tvrdila, že švédská -náctiletá ekoaktivistka Greta Thunbergová chce “snížit světovou populaci” a hlasitě argumentuje proti takovým zlovolným malthusiánským plánům. To ovšem nikdy neřekla. Častým je obvinění z nacismu/fašismu. Jakákoli kritika politiky Kremlu může být označena za “fašistickou”. Naopak skutečný fašismus jako v Itálii za Mussoliniho nebo ve Španělsku za Franca se naopak setkává s pochopením a sympatiemi. Ukrajina byla označena za “nacistickou”, Spojené státy jsou “fašistické”, Francie byla spojencem Hitlera, v pobaltských státech a Polsku vládnou sympatizanti nacismu… Dalším oblíbeným slaměným panákem je “neoliberalismus”. Neurčitá, nepříjemně znějící nálepka, kterou lze nalepit na jakoukoli formu nesouhlasu. Jak reagovat? Neskočit na návnadu a dál diskutovat o původním problému.

Whataboutism – Úhybný manévr, odvedení pozornosti

  • Odvádění diskuse od tématu. Příklady: 1. Na argument “Rusko bez dovolení obsadilo část území Ukrajiny” je odpovídáno: “Ale NATO a USA má vojenské základny v XY zemích”. 2. Na argument “Miloš Zeman se chová nedůstojně ve své významné funkci” následuje útok na Karla Schwarzenberga: “Kníže spí pravidelně ve sněmovně”. Jedná se o techniku či praxi, kdy se na obvinění nebo obtížnou otázku reaguje protiobviněním nebo nastolením jiného problému. Jak reagovat? Držet se tématu a trvat na pokračování debaty o něm.

Útok

  • Užití hrubého a sprostého jazyka, aby se oponent odradil. Příklady: 1. “Návrh opozice je obyčejné šílenství!”, 2. “Rusofobní epileptický záchvat ve švédském parlamentu.” 3. Prokremelské pobočky popisují Západ jako “satanisty” a “zvrhlíky”. Jak reagovat? Ignorovat útok. Pokračovat v naléhání na odpovědi na klíčové problémy, protože takový útok jasně ukazuje na chybějící argumenty útočníka.

Zesměšňování, výsměch – hahaganda

  • Užití sarkasmu (zraňující slova), zesměšňování, vtipy sloužící jako metoda ke znevážení opozice či získání výhody v debatě. Je třeba rozlišovat mezi tím, když se v rámci debaty řekne nějaký vtip pro uvolnění nálady, nebo naopak snaha zesměšnit protistranu. Příklady: 1. “Co to máte na hlavě za nový rozcuch? To je nová móda?” 2. “Ti kluci nás chtějí poučovat? Už jen ten název “Piráti”!” Jak reagovat? Posměch a sarkasmus je třeba vydržet a stále se držet hlavního tématu.

Provokace

  • Kdo z toho má prospěch? Cui bono?

Vyčerpání

  • Utopení protivníka v detailech a technikáliích.

Popírání

  • Popírání jakýchkoli důkazů.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

Externí

Knihy