Obsah stránky

Základní informace

Vzpomínání je proces vybavování si paměťového vtisku, kterým si oživujeme minulost, například dřívější zážitek. Vzpomínky nikdy nejsou ale přesným zachycením prožité reality, vždy jsou do určité míry přetvářeny například vlivem zapomínání. Vyvolaná vzpomínka se pojí s určitým citovým doprovodem, který vzniká v okamžiku vytvoření paměťového vtisku, ale zároveň se mění i v závislosti na emočním rozpoložení v okamžiku vybavování. Jedná se tedy o určitou interpretaci minulosti, kdy se mozek snaží doplnit ztracené informace do logického celku. V některých případech může být vzpomínka dokonce zcela smyšlená bez vědomí vzpomínajícího. V tom případě se označuje jako falešná vzpomínka. Přesto lidé často klamným vzpomínkám věří.

Co má vliv na vzpomínky

  • vzpomínky vložené (implantované): v 90. letech se zjistilo a ověřilo, že je možné do mysli vložit falešné vzpomínky pomocí sugestivních otázek, výkladu snů nebo hypnózy
  • déjà vu: pocit, že určitou scenerii jsme už někdy v životě viděli, že na tomhle místě jsme už byli, že s určitým člověkem jsme prožili totéž, co se děje právě teď. Tento pocit, takovouto tzv. vzpomínku má na svědomí naše mysl, která si dobře pamatuje jednotlivé předměty a lidi, ale ne jejich umístění či vzájemné uspořádání. Může se tedy stát, že když tytéž jednotlivosti uvidíme v novém kontextu, máme pocit, že tady jsme už někdy byli, že tohle se už jednou odehrálo.
  • přepisování vzpomínek: tento proces je jedním ze sebezáchovných mechanismů naší mysli. Ať vědomě, či nevědomě, neustále se snažíme zůstat konzistentní, v souladu se sebou samým. Náš mozek vzpomínky neustále upravuje tak, abychom se sami před sebou nestali “přelétavými”. Pokud žijeme ve šťastném manželství, naše paměť podporuje idylické vzpomínky na naše seznámení a první schůzky. Ale pokud se rozvádíme, náhle si “vzpomínáme”, že vztah vlastně nebyl úplně v pořádku už od samého začátku. Zkrátka, ať se děje cokoli, vždy se ujišťujeme, že odjakživa jsme si mysleli totéž co nyní. Naše paměť udělá první poslední, aby nás o tom přesvědčila.
  • záměny: osob, věcí, skutečnosti a fantazie. Jedná se o určitý výrok nebo událost, které připisujeme někomu jinému, než kdo se dané věci skutečně dopustil. K záměně ale může dojít také mezi pouhou představou a skutečností. Mentální obraz něčeho, co se skutečně odehrálo, se z pohledu našeho mozku zas tak moc neliší od mentálního obrazu, který si sám vytvořil.
  • filtrování vjemů: lidský mozek si vybírá, co bude zaznamenávat. V každém okamžiku zaměřujeme pozornost jen na některé z tisíců informací, které jsou neustále kolem nás. Dáváme přednost těm, které odpovídají našim hodnotám a přesvědčením, kam a k čemu jsme nasměrováni. Někdo si všimne tváře protijdoucího, jiný oblečení, další bot, někdo ho vůbec nepostřehne.
  • poslední verze vzpomínky: kdykoliv se obrátíme na naší paměť, abychom si vybavili vzpomínku, ve skutečnosti si nevybavíme originální záznam, ale její poslední, nejnověji upravenou verzi. Vzpomínka se tak může postupně změnit k nepoznání.

Zábleskové vzpomínky

Události, které jsou náhlé, emočně silné, překvapivé, které zvýší úroveň aktivace organismu, se ukládají do zábleskové paměti. Takové události jsou uchovány mnohem detailněji. Tak se může vytvořit ostrá vzpomínka plná živých detailů. Podle některých studií ale zábleskové vzpomínky nejsou zdaleka tak věrné a pravdivé, jak si myslíme. Mají nižší objektivní přesnost. Ale protože jsou emotivně velmi silné, uchováváme je v paměti v živých barvách a s mnoha detaily – a tudíž jim připisujeme větší míru pravdivosti než obyčejnějším vzpomínkám.

Tipy

  • pozornost: dávejte si pozor na to, čemu věnujete pozornost. Jakákoliv nepozornost či odvádění pozornosti (například dezinformace, reklama) je přítelem jakýchkoliv zlodějů.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

Externí

Knihy