Obsah stránky

Základní informace

Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat podle své vůle, ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Svoboda je i schopnost potlačit své žádosti. Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti, právech a povinnostech. Nemůže se totiž jednat o bezbřehou libovůli, to je potom anarchie, a tato zásadní možnost člověka je různými způsoby omezena:

  • přírodními zákonitostmi: nemůžeme sami létat, nežijeme neomezeně dlouho, genetikou, atd.
  • morálkou a mravností: svědomím, lítostí a určitými morálními standardy. Nikdy nesmíme zapomínat, že i maximálně svobodný, před právem utíkající, nezávislý člověk musí nést morální a mravní odpovědnost za své činy. Tyto následky neseme i v případech, kdy zákon mlčí.
  • zvenčí: například autoritou rodičů, společností, kulturou, státem (zákony – každý může činit to, co zákon nezakazuje a nikdo nesmí být nucen činit to, co mu zákon neukládá)
  • zevnitř: například sníženou příčetností, závislostí na alkoholu, drogách, lécích, na strachu, vášni apod.

Svoboda jedince končí právě tam, kde začíná svoboda někoho jiného. V rámci společnosti je tedy absolutní svoboda jedince nerealizovatelná.

Pojem svoboda se používá v nejrůznějším smyslu, například ekonomická svoboda, politická svoboda, občanská svoboda, vnitřní svoboda, svoboda vyznání a celá řada dalších svobod. Svobodu je možné nahlížet z perspektivy společnosti či jednotlivce (veřejného zájmu proti individuální svobodě). Proto je při definování určité svobody nutné brát v úvahu patřičný kontext.

Vymezení svobody

Individuální rozhodování a jednání je omezeno nejen vnějšími podmínkami (např. zamčenými dveřmi nebo nedostatkem peněz), ale také ohledem na svobodu druhých. Z povahy člověka a jeho svobody vyplývá, že u vlastních, nevynucených rozhodnutí a jednání má také odpovědnost za důsledky svého svobodného rozhodnutí. Nežádoucí libovůle je proto omezována například hrozbou trestů. Svobodu člověka ale omezuje i vlastní neochota odpovídat za její důsledky. Můžeme rozlišit dvě základní svobody:

  • svoboda od něčeho: například nějakého omezení – jedná se o příležitost pro svobodné jednání
  • svobodou k něčemu: odvaha pro něco se rozhodnout a něco učinit v souladu s vlastními hodnotami a na jejich obranu – jedná se o realizaci svobody vlastními rozhodnutími a činy – vzdát se něčeho, co nás zdržuje, brání v něčem, nic nám nepřináší, například stálá kontrola mobilu, e-mailu, Facebooku, atd. Svobodné omezení nás může osvobodit k tomu, co opravdu chceme či potřebujeme, co má pro nás hodnotu a smysl.

Svoboda se někdy vymezuje jako možnost volby. Skutečné možnosti volby jsou ale omezené tím z čeho si můžeme vybírat, jaké máme k dispozici alternativy. Jakýkoliv zásah do svobody člověka musí být navíc nejen legální (tedy v souladu se zásadou legality), ale i legitimní, tedy musí být ospravedlněn a vyvážen racionálně ospravedlnitelnou společenskou potřebou či alespoň stejně důležitým právem jiného člověka.

Svoboda od donucení – dobrovolnost

Svobodu jednotlivce ve společenských vztazích lze chápat jako absenci donucení ostatními lidmi. Člověk se rozhoduje dobrovolně (v souladu se svou vůlí) tehdy, není-li jiným člověkem k rozhodnutí donucen za použití fyzického násilí či jeho hrozby (agrese) nebo manipulace, tzn. ovlivňování druhých ve prospěch svůj. Člověk si neklade pouze otázku “Mohu?”, ale i otázku “Smím?”. Jedná se o svobodné sebeomezení, které do vlastní svobody zahrnuje i ohled k druhým a jejich svobodě. Člověk v tomto případě neomezuje svou svobodu proto, že by se podroboval větší síle a převaze, neustupuje někomu nebo něčemu z donucení nebo z nutnosti, ale přijímá sám a dobrovolně toto omezení své svobody jako závazek. Schopnost sebeomezení mé vlastní svobody tak nevede k eliminaci či okleštění svobody, nýbrž k jejímu rozvinutí, uskutečnění a naplnění. Pouhá libovůle, egoistická svoboda, se tak stává odpovědností, tedy skutečnou lidskou svobodou. Odpovědnost tedy neznamená nic jiného, než právě schopnost odpovídat na výzvy, se kterými se člověk ve svém životě setká.

Tipy

  • manipulace, a to jakákoli, je omezováním svobody
  • moc není totožná se svobodou – i úplně bezmocný člověk může být zcela svobodný, a naopak i ten nejmocnější může být nesvobodný
  • anarchie, tedy “vše je dovoleno” a “ať si každý poradí sám, jak umí” není projevem svobody. Stoupenci takto extrémně nezdravého pojetí svobody ho většinou obhajují pouze do doby, než se negativní aspekt tohoto jejich nastavení dotkne jich samotných.
  • kde právo “mlčí”, je člověk sice společensky svobodný, ale stále nese morální a mravní odpovědnost za své činy
  • rozmanitost výběru, tedy klam, že čím více k výběru máme, tím lépe, nepřispívá vždy k větší svobodě volby, ale naopak nás může dovést k úzkosti z toho, zda jsme si vybrali dobře nebo udělali tu správnou věc
  • vztahy – raději méně, svobodně si vybereme opravdu kvalitní, než abychom měli mnoho povrchních a přechodných, protože potom jsme stále ve skutečnosti sami

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Manipulace – vědomě i nevědomě ovlivňování druhých lidí ve prospěch prosazení osobních cílů a přání manipulátora
  • Vztahy: mezilidský vztah je založen na schopnosti najít, budovat, udržet, případně ukončit vztah. Vytržení ze společnosti, odstranění možnosti stýkat se s lidmi, se proto také vždy považovalo za největší trest, který může člověka postihnout.

Externí

Knihy

  • Všechno je v pr**li (K364) – Mark Manson; nakladatelství Dobrovský s.r.o., 2020 – 978-80-7642-089-2
    Kniha o naději.